Čím je hvězda méně hmotná, tím déle bude spalovat vodík a tím déle se také bude nacházet v hlavní posloupnosti. Takové hvězdy vedou dlouhý a klidný život -někdy i desítky miliard let. Jsou však i hvězdy takové, které většinu svých zásob vodíku spálí už během několika stovek milionů let a jsou nuceny opustit hlavní posloupnost mnohem dřív.

 

Slunce stále ještě vodík spaluje -nachází se tedy v hlavní posloupnosti a víme, že ještě více než pět miliard let vodík spalovat bude. Až jí však začne vodík docházet, začnou se dít velké změny. Když totiž hvězdám začne docházet vodík, zastaví se i jaderné rakce v jejím nitru a gravitace začne v životě hvězd hrát opět velkou roli. Jádro Slunce se začne silou gravitace smršťovat a tak prudce vzroste jeho teplota a jádro začne se syntézou helia na těžší prvky -zejména pak uhlík a kyslík. Silně se zahřeje i vrstva ležící nad jádrem (kde ještě nějaký ten vodík zbyl) a tak se začne i se syntézou vodíku ve vrstvě mimo jádro. To má za následek to, že Slunce mnohonásobně zvětší svůj objem, avšak jeho hmotnost zůstane zachována. Kvůli nárůstu objemu však poklesne jeho teplota a tím se změní i jeho barva, která se přesune do oblasti oranžové až červené -stane se z něj rudý obr. Předpokládá se, že atmosféra Slunce bude sahat daleko za oběžnou dráhu Venuše, možná až k oběžné dráze Země. V tu dobu nám to však může být už jedno, zahyne totiž nejspíš veškerý život na Zemi a vše co se před rudým obrem neschová dost daleko, to se okamžitě vypaří nebo jím bude pohlceno.

Image credit: Archange1Michael
 

Jakmile dojde Slunci vodík (který byl spalován ve vnějších vrstvách) začne odhazovat svou vnější hmotu v podobě slupek do okolního prostoru, kde z této hmoty později vznikne planetární mlhovina. Postupně hvězda odhodí veškerou svou hmotu kromě jádra do svého okolí a jádro je tak to jediné, co ze Slunce jakožto z hvězdy zbyde. Protože Slunce je hvězda vcelku malá, je její jádro taky relativně malé -je však velmi husté. Protože Slunce nemá kolem sebe žádnou blízkou dvojhězdu, je vyloučené, aby ještě někdy nabrala hmotu a zažehla termojadernou reakci. Jeho povrch tak začíná pomalu ale jistě chládnout. Jádro, které se nyní nachází uprostřed planetární mlhoviny, se nazývá bílý trpaslík a je to předposlední stádium života Slunce. Předpokládá se totiž, že po vychladnutí jádra se z této bývalé hvězdy stane tmavý objekt, který už nebude nikdy vyzařovat ani světlo ani teplo a takovému teoreticky předpovídanému objektu se říká černý trpaslík. Existuje zatím jen teoreticky a to proto, protože žádný černý trpaslík ještě nebyl nalezen. Není to způsobeno tím, že by se obtížně hledal, ale proto, protože chládnutí jádra hvězdy je velmi zdlouhavý proces. Je to proces tak zdlouhavý, že bílému trpaslíkovi potrvá vychladnutí déle než je dosavadní stáří celého vesmíru (asi 14 miliard let). Pokud bychom tedy objevili černého trpaslíka byl by to pro astrofyziku velký problém, protože existence takového objektu by znamenala, že vesmír je starší, než si myslíme.

 

Zajímá vás vesmír ? Přidejte se k mé skupině na facebooku.