Oblaka altocumulus jsou drobná oblaka středního patra troposféry. Slunce skrz ně většinou snadno prosvítá a oblaka tak mívají světlé zbarvení - nejčastěji bílé až šedé. Na obloze často tvoří celé formace či uskupení několika altokumulů přibližně tvaru mnohoúhelníku s jasně ohraničenými okraji. Mohou se ovšem na obloze vyskytovat i jako zcela izolované oblaky.

 

Altocumulus stratiformis

Typický vzhled oblaků druhu altocumulus.

 

 

 

Ačkoliv může být identifikace oblaků v některých případech náročné, u oblak tohoto typu je to poměrně jednoduché. Oblaka altocumulus bychom si nejspíše mohli splést s oblaky cirrocumulus. Narozdíl od nich ale altokumuly dosahují větší velikosti, mají jasně ohraničené okraje a jsou také mnohem častější. 

 

V drtivé většině případů jsou oblaka druhu altocumulus tvořena kapičkami vody. Na oblacích tohoto druhu tedy většinou nevznikají optické jevy spojedné s ledovými krystalky (ačkoli jistě i zde existují výjimky), ale právě naopak se můžeme setkat s optickými jevy související s vodními kapičkami - tedy s oblačnou irizací a koronou.

Iridescent altocumulus (brightness adjusted)

Výrazná irizace na oblaku druhu altocumulus. 

Barvy vznikly interferencí světla na mikroskopických kapičkách vody tvořící tento oblak.

 

 

Pokud jde o různé variace těchto oblak, je jich celá řada. Pokusím se zde na několika fotografiích alespoň některé z nich ukázat.

Pokud jde o různé variace těchto oblak, je jich celá řada. Pokusím se zde na několika fotografiích alespoň některé z nich ukázat.
 
 

Jedna z nejkrásnějších a nejsnáze identifikovatelných variací tohoto oblaku je jistě altocumulus stratiformis. Jedná se o formace mnoha altokumulů, které vytvářejí víceméně nesouvislé vrstvy a pokrývají tak značnou část oblohy. 


Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

Oblak tvoří nesouvislé vrstvy (stratiformis) s mezerami, kde prosvítá modrá obloha (perlucidus) a slunce skrz něj prosvítá (translucidus)

 

 

 



Často lze na takových oblacích pozorovat zvlnění, které je způsobeno horskými překážkami i malými kopci. Při pozorování a případně i při identifikaci oblaků je třeba si všímat a mít na paměti, že se oblaka chovají jako kapaliny. Některé tvary, které vznikají v důsledku dynamiky kapalin, hrají při identifikaci důležitou roli.

 

Altocumulus stratiformis undulatus above Stratus

Altocumulus stratiformis undulatus při východu slunce

 

 

 

Zajímavý je například i příklad oblaku, na kterém jsou vyvinuty dva systémy vln. Jeden systém zhruba kolmý na směr postupu oblaku (oblaka postupují směrem k pravému hornímu rohu) a druhý systém pak se směrem pohybu zhruba rovnoběžný. Když jsem po tomto fenoménu pátral, našel jsem jen jednu stránku, která v této souvislosti zmiňuje oblak biundulatus. Musím uznat, že se mi tento popis zalíbil, a tak jej od té doby používám, ačkoliv v oficiálních atlasech jsem na nic podobného nenarazil.   

 

Altocumulus stratiformis biundulatus

Altocumulus stratiformis biundulatus s dvěma vyvinutými systémy vln

 

 

 

 

V některých případech mohou být tato oblaka na obloze seřazena velmi symetricky a může se zdát, že se (podobně, jako železniční koleje) oblaka zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Taková oblaka navíc nazýváme radiatus.

 

Altocumulus stratiformis undulatus radiatus

Altocumulus stratiformis undulatus radiatus

 

 


Dvanáctého října roku 2017 jsem vyfotografována oblaka s asi nejdelším popisným názvem, s jakým jsem se zatím setkal - altocumulus stratiformis perlucidus radiatus cavum. Jedná se o drobnou oblačnost středního patra troposféry (altocumulus) tvořící vrstvy (stratiformis) které se jakoby sbíhají v jednom bodě (radiatus) a s mezerami, kde prosvítá modrá obloha (perlucidus). V této oblačnosti se navíc vyskytuje vzácný útvar ve tvaru oválu (cavum), kde dochází ke změně skupenství z kapalného na pevné a vláknitý oblak uprostřed je tak tvořený ledovými krystaly. Jedná se o relativně vzácný jev.
 

 

Altocumulus stratiformis perlucidus radiatus cavum

Altocumulus stratiformis perlucidus radiatus cavum
 
 
 
 
 
 

Pokud skrz oblak prosvítá slunce, můžeme oblaku přidat k názvu translucidus (průsvitný).

 
Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus 
Oblaka mohou mít opravdu dlouhá jména - altocumulus stratiformis translucidus perlucidus 
 
 

 

 
 
 

Oblaka altocumulus translucidus jsou relativně vzácná a podle mého názoru jde o jedny z nejkrásnějších typů oblak vůbec. V některých částech se zdá, že jsou oblaka téměř průhledná.

 

Altocumulus translucidus

Oblaka altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

 

 

Méně častou a o něco náročnější variací oblaku je altocumulus floccus. Oblačnost silně připomíná "beránky" (cirrocumulus). Jedná se však o oblačnost středního patra. V tomto případě je pro identifikaci důležitá zkušenost - altokumuly jsou zkrátka výraznější a mají typicky ostré okraje.
 

Altocumulus floccus

Altocumulus floccus

Oblaka altocumulus však mohou mít i docela jinou podobu. Ještě relativně běžné jsou oblaka altocumulus lenticularis, která jsou charakteristická svým čočkovitým tvarem. Takový oblak je jasně ohraničen, na jedné straně se rozbíhá a na opačném konci zase sbíhá. Čočkovitá oblaka vznikají nad terénními překážkami - typicky nad kopci. 

Altocumulus lenticularis

Jasně ohraničená čočkovitá oblaka altocumulus lenticularis

 

 

Takovýto tvar mohou mít i oblaka nízkého a vysokého patra troposféry - a zejména v případě oblak vysokého patra se může lehce stát, že si je s nimi spleteme. Zde jsem mohl udělat chybu v identifikaci i já. Jistě ale existuje způsob, jak si něco takového ověřit. Můžeme se např. spolehnout na model Aladin, který nám ukáže výskyt nízké, střední a vysoké oblačnosti nad územím ČR. Více informací o tomto typu oblačnosti najdete na tomto webu zde.

 
 

Altocumulus lenticularis (panorama)

Formace čočkovitých oblaků altocumulus lenticularis

Zvláštním typem oblaků altocumulus je druh castellanus. Tento oblak bývá často předzvěstí bouře - indikuje nám přítomnost silného vzestupného proudění, které je pro vznik konvektivních bouří důležité. Oblak castellanus se vyznačuje jasně ohraničenu základnou, ovšem v horních částech se oblak vertikálně rozvíjí a může tak připomínat hradby nebo cimbuří (proto castellanus). Zvláště, pokud tato oblaka pozorujeme v ranních hodinách, můžeme odpoledne počítat s možností bouřek. Ostatně i z oblaků altocumulus castellanus může za určitých podmínek vzniknout bouřkový oblak.

 

 

Ac cas + Cb cap inc clouds in the background

Altocumulus castellanus s plochou základnou a výrazným vertikálním rozvojem.

Všimněte si též zanikajících kovadlin bouřkových oblaků v pozadí a napravo.

Tím ovšem výčet nekončí. Dalším zvláštním typem je altocumulus mammatus. S oblaky mammatus se můžeme nejčastěji setkat u kovadlin bořkových oblaků, ovšem vzácněji se s nimi můžeme setkat i u některých dalších oblaků. Popisujeme tak útvary na spodní části oblaku, které tvarem připomínají ženská prsa (proto mammatus). Tyto oblačné tvary zřejmě souvisí s tím, že nad vzestupným prouděním převládlo proudění sestupné a oblak se pomalu, ale jistě rozpadá.

Altocumulus mammatus (virga)

Altocumulus mammatus

Na osvětlené základně oblaku se utváří oblačné tvary mammatus.

S tímto typem souvisí i oblaka altocumulus virga. Jako virga označujeme srážky, které nedosahují zemského povrchu - v důsledku tření se při volném pádu vypařují. Tento jev není v souvislosti s oblaky středního patra nijak častý a lze jej tedy opět považovat spíše za vzácnost.

 

Altocumulus mammatus (virga)

Altocumulus virga

Z tohoto oblaku prší, ovšem vodní kapky zanikají ještě před dopadem na povrch.

 

 

 

V roce 2017 byl světovou meteorologickou organizací (WMO) do jejich nového atlasu oblaků zanesen zcela nový typ oblačnosti s názvem altocumulus volutus. Jedná se v podstatě o analogii k rotujícímu oblaku typu roll-cloud jen s tím rozdílem, že altocumulus volutus se vyskytuje ve středním patře troposféry a stojí za ním patrně trochu jiný mechanismus vzniku. Když jsem téhož roku vyfotografoval zvláštní oblak, který mi popisovaný oblak volutus připomínal, zaslal jsem jej organizaci WMO k posouzení, zda by se mohlo jednat o nově zanesený typ oblačnosti altocumulus volutus. V podstatě jsem se však dočkal jen odpovědi v podobě: "Možná ano."

 

Altocumulus volutus

Altocumulus volutus (?)

 

Ačkoliv oblak připomíná svou podobou oblaka vysokého patra, rozhodně se nejedná o cirrus ! Podle mého názoru by se skutečně mohlo jednat o oblak altocumulus volutus. Oblak se vyznačoval rotací kolem horizontální osy a nacházel se na čele pohybující se oblačné vrstvy. Zdá se, že jediný rozdíl je v tom, že WMO definuje oblak volutus jako izolovaný oblak, což není tento případ. Osobně si však myslím, že by bylo na místě oblak volutus definovat pro obě varianty - podobně, jako je tomu právě u rotorového oblaku nízkého patra typu roll-cloud. Za rotorový oblak se v současnosti považuje jak izolovaný oblak, tak i oblak spojený s postupujícím bouřkovým oblakem.