Oblaka altocumulus jsou drobná oblaka středního patra troposféry. Slunce skrz ně většinou snadno prosvítá a oblaka tak mívají světlé zbarvení - nejčastěji bílé až šedé. Na obloze často tvoří celé formace či uskupení několika altokumulů přibližně tvaru mnohoúhelníku s jasně ohraničenými okraji. Mohou se ovšem na obloze vyskytovat i jako zcela izolované oblaky.

 

Altocumulus stratiformis

Typický vzhled oblaků druhu altocumulus.

 

 

 

Ačkoliv může být identifikace oblaků v některých případech náročné, u oblak tohoto typu je to poměrně jednoduché. Oblaka altocumulus bychom si nejspíše mohli splést s oblaky cirrocumulus. Narozdíl od nich ale altokumuly dosahují větší velikosti, mají jasně ohraničené okraje a jsou také mnohem častější. 

 

V drtivé většině případů jsou oblaka druhu altocumulus tvořena kapičkami vody. Na oblacích tohoto druhu tedy většinou nevznikají optické jevy spojedné s ledovými krystalky (ačkoli jistě i zde existují výjimky), ale právě naopak se můžeme setkat s optickými jevy související s vodními kapičkami - tedy s oblačnou irizací a koronou.

Iridescent altocumulus (brightness adjusted)

Výrazná irizace na oblaku druhu altocumulus. 

Barvy vznikly interferencí světla na mikroskopických kapičkách vody tvořící tento oblak.

 

 

 

Pokud jde o různé variace těchto oblak, je jich celá řada. Pokusím se zde na několika fotografiích alespoň některé z nich ukázat.
 
 

Jedna z nejkrásnějších a nejsnáze identifikovatelných variací tohoto oblaku je jistě altocumulus stratiformis. Jedná se o formace mnoha altokumulů, které vytvářejí víceméně souvislé vrstvy a pokrývají tak značnou část oblohy. 


Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

Oblak tvoří nesouvislé vrstvy (stratiformis) s mezerami, kde prosvítá modrá obloha (perlucidus) a slunce skrz něj prosvítá (translucidus)

 

 

 



Často lze na takových oblacích pozorovat zvlnění, které je způsobeno horskými překážkami i malými kopci. Při pozorování a případně i při identifikaci oblaků je třeba si všímat a mít na paměti, že se oblaka chovají jako kapaliny. Některé tvary, které vznikají v důsledku dynamiky kapalin, hrají při identifikaci důležitou roli.

 

Altocumulus stratiformis undulatus above Stratus

Altocumulus stratiformis undulatus při východu slunce

 

 

 

Zajímavý je například i příklad oblaku, na kterém jsou vyvinuty dva systémy vln. Jeden systém zhruba kolmý na směr postupu oblaku (oblaka postupují směrem k pravému hornímu rohu) a druhý systém pak se směrem pohybu zhruba rovnoběžný. Když jsem po tomto fenoménu pátral, našel jsem jen jednu stránku, která v této souvislosti zmiňuje oblak biundulatus. Musím uznat, že se mi tento popis zalíbil, a tak jej od té doby používám, ačkoliv v oficiálních atlasech jsem na nic podobného nenarazil.   

 

Altocumulus stratiformis biundulatus

Altocumulus stratiformis biundulatus s dvěma vyvinutými systémy vln

 

 

 

 

V některých případech mohou být tato oblaka na obloze seřazena velmi symetricky a může se zdát, že se (podobně, jako železniční koleje) oblaka zdánlivě sbíhají v jednom bodě. Taková oblaka navíc nazýváme radiatus.

 

Altocumulus stratiformis undulatus radiatus

Altocumulus stratiformis undulatus radiatus

 

 


Dvanáctého října roku 2017 jsem vyfotografována oblaka s asi nejdelším popisným názvem, s jakým jsem se zatím setkal - altocumulus stratiformis perlucidus radiatus cavum. Jedná se o drobnou oblačnost středního patra troposféry (altocumulus) tvořící vrstvy (stratiformis) které se jakoby sbíhají v jednom bodě (radiatus) a s mezerami, kde prosvítá modrá obloha (perlucidus). V této oblačnosti se navíc vyskytuje vzácný útvar ve tvaru oválu (cavum), kde dochází ke změně skupenství z kapalného na pevné a vláknitý oblak uprostřed je tak tvořený ledovými krystaly. Jedná se o relativně vzácný jev.
 

 

Altocumulus stratiformis perlucidus radiatus cavum

Altocumulus stratiformis perlucidus radiatus cavum
 
 
 
 
 
 

Pokud skrz oblak prosvítá slunce, můžeme oblaku přidat k názvu translucidus (průsvitný).

 
Altocumulus stratiformis translucidus perlucidus 
Oblaka mohou mít opravdu dlouhá jména - altocumulus stratiformis translucidus perlucidus 
 
 

 

 
 
 

Oblaka altocumulus translucidus jsou relativně vzácná a podle mého názoru jde o jedny z nejkrásnějších typů oblak vůbec. V některých částech se zdá, že jsou oblaka téměř průhledná.

 

Altocumulus translucidus

Oblaka altocumulus stratiformis translucidus perlucidus

 

 

Méně častou a o něco náročnější variací oblaku je altocumulus floccus. Oblačnost silně připomíná "beránky" (cirrocumulus). Jedná se však o oblačnost středního patra. V tomto případě je pro identifikaci důležitá zkušenost - altokumuly jsou zkrátka výraznější a mají typicky ostré okraje.
 

Altocumulus floccus

Altocumulus floccus

Oblaka altocumulus však mohou mít i docela jinou podobu. Ještě relativně běžné jsou oblaka altocumulus lenticularis, která jsou charakteristická svým čočkovitým tvarem. Takový oblak je jasně ohraničen, na jedné straně se rozbíhá a na opačném konci zase sbíhá. Čočkovitá oblaka vznikají nad terénními překážkami - typicky nad kopci. 

Altocumulus lenticularis

Jasně ohraničená čočkovitá oblaka altocumulus lenticularis.

 

 

 

Takovýto tvar mohou mít i oblaka nízkého a vysokého patra troposféry - a zejména v případě oblak vysokého patra se může lehce stát, že si je s nimi spleteme. Zde jsem mohl udělat chybu v identifikaci i já. Jistě ale existuje způsob, jak si něco takového ověřit. Můžeme se např. spolehnout na model Aladin, který nám ukáže výskyt nízké, střední a vysoké oblačnosti nad územím ČR.

 
 

Altocumulus lenticularis (panorama)

Formace čočkovitých oblaků altocumulus lenticularis.

 

 

Tvarem mohou být oblaka poměrně různorodá. Mohou být elipsovitá až téměř kruhová, výrazně potáhlá nebo mohou dosahovat kombinací různých dalších tvarů. Vyskytují se obvykle jako izolovaná oblaka, ovšem často se oblaka v průběhu času navzájem spojují a zase rozpojují nebo se dokonce vytvoří několik vrstev oblaků nad sebou. Často můžeme na obloze sledovat celou formaci oblaků tohoto typu. 

 

Altocumulus lenticularis (panorama)

Altocumulus lenticularis.

 

 

 

Tato oblaka vznikají díky morfologii zemského povrchu. Masa vzduchu obvykle naráží na horskou překážku, je nucena stoupat vzhůru, a v závětrné straně kopce nebo nad údolím mezi kopci, díky turbulentnímu proudění, vznikají právě tato oblaka. 

 

Altocumulus lenticularis (panorama)

Altocumulus lenticularis.

Zvláštním typem oblaků altocumulus je druh castellanus. Tento oblak bývá často předzvěstí bouře - indikuje nám přítomnost silného vzestupného proudění, které je pro vznik konvektivních bouří důležité. Oblak castellanus se vyznačuje jasně ohraničenu základnou, ovšem v horních částech se oblak vertikálně rozvíjí a může tak připomínat hradby nebo cimbuří (proto castellanus). Zvláště, pokud tato oblaka pozorujeme v ranních hodinách, můžeme odpoledne počítat s možností bouřek. Ostatně i z oblaků altocumulus castellanus může za určitých podmínek vzniknout bouřkový oblak.

 

 

Ac cas + Cb cap inc clouds in the background

Altocumulus castellanus s plochou základnou a výrazným vertikálním rozvojem.

Všimněte si též zanikajících kovadlin bouřkových oblaků v pozadí a napravo.

Tím ovšem výčet nekončí. Dalším zvláštním typem je altocumulus mammatus. S oblaky mammatus se můžeme nejčastěji setkat u kovadlin bořkových oblaků, ovšem vzácněji se s nimi můžeme setkat i u některých dalších oblaků. Popisujeme tak útvary na spodní části oblaku, které tvarem připomínají ženská prsa (proto mammatus). Tyto oblačné tvary zřejmě souvisí s tím, že nad vzestupným prouděním převládlo proudění sestupné a oblak se pomalu, ale jistě rozpadá.

Altocumulus mammatus (virga)

Altocumulus mammatus

Na osvětlené základně oblaku se utváří oblačné tvary mammatus.

S tímto typem souvisí i oblaka altocumulus virga. Jako virga označujeme srážky, které nedosahují zemského povrchu - v důsledku tření se při volném pádu vypařují. Tento jev není v souvislosti s oblaky středního patra nijak častý a lze jej tedy opět považovat spíše za vzácnost.

 

Altocumulus mammatus (virga)

Altocumulus virga

Z tohoto oblaku prší, ovšem vodní kapky zanikají ještě před dopadem na povrch.

 

 

 

V roce 2017 byl světovou meteorologickou organizací (WMO) do jejich nového atlasu oblaků zanesen zcela nový typ oblačnosti s názvem altocumulus volutus. Jedná se v podstatě o analogii k rotujícímu oblaku typu roll-cloud jen s tím rozdílem, že altocumulus volutus se vyskytuje ve středním patře troposféry a stojí za ním patrně trochu jiný mechanismus vzniku. Když jsem téhož roku vyfotografoval zvláštní oblak, který mi popisovaný oblak volutus připomínal, zaslal jsem jej organizaci WMO k posouzení, zda by se mohlo jednat o nově zanesený typ oblačnosti altocumulus volutus. V podstatě jsem se však dočkal jen odpovědi v podobě: "Možná ano."

 

Altocumulus volutus

Altocumulus volutus (?)

 

Ačkoliv oblak připomíná svou podobou oblaka vysokého patra, rozhodně se nejedná o cirrus ! Podle mého názoru by se skutečně mohlo jednat o oblak altocumulus volutus. Oblak se vyznačoval rotací kolem horizontální osy a nacházel se na čele pohybující se oblačné vrstvy. Zdá se, že jediný rozdíl je v tom, že WMO definuje oblak volutus jako izolovaný oblak, což není tento případ. Osobně si však myslím, že by bylo na místě oblak volutus definovat pro obě varianty - podobně, jako je tomu právě u rotorového oblaku nízkého patra typu roll-cloud. Za rotorový oblak se v současnosti považuje jak izolovaný oblak, tak i oblak spojený s postupujícím bouřkovým oblakem.