Minerály ze skupiny turmalínu patří k nejkrásnějším minerálům vůbec. Snad každý sběratel je má rád a každý geolog je musí znát. Podívejme se na tuto skupinu minerálů trochu hlouběji - z hlediska člověka, který se o nich chce dozvědět více a ne se jen dívat na krásné fotografie (ačkoliv i krásných fotografií si v tomto článku užijete nadmíru). 

 

Chemické vzorce turmalínů patří mezi ty nejsložitější, jaké jsem doposud viděl (a já s chemií moc kamarád nejsem), takže se zde jimi raději vůbec nebudu zabývat. Jak ale říkal náš profesor mineralogie, je dobré znát alespoň některé prvky, které se ve vzorci daných minerálů vyskytují. Uvedu tedy alespoň některé prvky, přičemž k některým se potom dokonce i na chvíli vrátíme. 

 
 

Turmalíny obsahují zejména tyto prvky: Si, Fe, Mg, Na, Ca, Al, Li, Cr, V a B

 
 
 

Turmalíny vynikají hlavně díky své velké chemické, ale i mechanícké odolnosti (často je nacházíme dobře zachovalé), ale také díky vysokému indexu lomu (díky čemuž se také tak krásně lesknou). Zajímavé je i to, že turmalíny patří k nejhojnějším minerálům, ve kterých je obsažen bor - tedy prvek, který má zásadní roli na strukturu minerálu. Má totiž koordinační číslo 3 - což znamená, že tento kation obklopují tři aniony (bor tak zajišťuje velmi silnou vazbu mezi jednotlivými prvky). A právě díky tomu jsou turmalíny tak odolné.

 

Pokud bychom se měli podívat na strukturu turmalínu, určitě byste si na první pohled všimli, že patří k těm složitějším strukturám (ale zdaleka ne k těm nejsložitějším).  U olivínů jsme si kromě struktury ukázali i to, jak vznikají - tady se tím raději také nebudeme zabývat. Ne všechny minerály jsou zkrátka takové, jako olivíny - jednoduché a názorné. Konec konců (jak správně poznamenával můj profesor mineralogie), komplexnější struktury nám často dovolují naučit se mnoho nových věcí - pokud jim ale dokážeme porozumět. Pro úplnost zde tedy uvedu dva odstavce, které se pokusí stručně shrnout charakter struktury turmalínů.

 

Turmalíny patří do skupiny cyklosilikátů, kterou lze charakterizovat tím, že se zdejší tetraedry SiO4 shlukují do prstenců (vzpomeňte na olivín ze skupiny nesosilikátů, který měl své SiO4 teraedry zcela volně). Tyto prstence jsou pak mezi sebou pravidelně propojovány a tvoří tak pomyslnou základní rovinu, na kterou se potom navrstvují další roviny skládající se z dalších pravidelně se opakujících skupin prvků. (kvůli názornosti jsem jeden prstenec SiO4 zvýraznil žlutě - na něj jsou pak vázány oranžové prstence, které mají totožnou strukturu)

 

Na každý prstenec (obvykle složený z šesti tetraedrů SiO4) se dále vážou dva typy oktaedrů (osmistěnů), které jsou tvořeny celou řadou prvků (zejména jsou to: Fe, Al, Mg, Li, V, Cr, Mn a Ti). Tyto prvky nezaplňují místa ve struktuře náhodně - jejich pozici ve struktuře určuje několik pravidel. To, zda se budou moci v dané pozici objevit, záleží na jejich iontovém poloměru, velikosti náboje i na tom, jaké prvky (s jakým iont. poloměrem a nábojem) by se ocitly v jejich sousedství. Ve středu se pak nachází vždy jeden velký kation (sodík a nebo vápník) a celou strukturu ještě uzavírají nejpevnější vazby tří skupin BO3

 
 

Skupina turmalínu čítá dohromady 15 minerálů. Nám se zatím podařilo najít pět minerálů této skupiny, které patří mezi ty nejhojnější. Pojďme se teď na tyto nálezy podívat - řekněme si k nim pár slov a ukažme si je na fotografiích.

DSC04330

Vůbec mezi nejčastěji nacházené turmalíny patří skoryl a dravit. Oba minerály jsou od sebe na první pohled téměř nerozeznatelné - ikdyž platí, že dravit je spíše hnědý (zatímco skoryl je vždy černý). Černá barva skorylu je způsobena tím, že narozdíl od dravitu obsahuje železo - tuto souvislost je dobré si zapamatovat, protože se s ní setkáme u více minerálů a i u některých hornin. Později se sice dozvíte, že železo může zabarvovat minerály i do žluta, do červena nebo dokonce do fialova, ale prozatím bude dobré vědět, že tmavý minerál nebo i tmavá hornina pravděpodobně obsahuje železo.

 

Turmalíny jsou populární hlavně díky své neuvěřitelné pestrosti barev. Neexistuje snad jediná barva na světě, kterou by žádný turmalín neuměl napodobit. Vděčí za to opět chemii. Turmalínů je celkem dost a je úžasné, že různí zástupci turmalínů se mezi sebou mohou velmi snadno míchat - tomuto promíchávání říkáme úplná izomorfní mísivost a znamená to, že turmalín může být například napůl skoryl a napůl dravit. Ale míchat se mezi sebou mohou i barevné turmalíny.

DSC04285

Barevným turmalínům říkámé elbaity a podle různých barev jich rozeznáváme hned několik. Některé z ních lze najít i v Česku a některé takové pak najdete i v naší sbírce. Asi nejznámějším českým elbaitem je verdelit - je to krásně zelenkavý turmalín. Máme mnoho fotografií verdelitů a myslím si, že patří mezi naše nejlepší snímky minerálů vůbec. Galerii verdelitů (ale i jiných turmalínů) najdete mimo jiné také na flickru, kde si je můžete prohlédnout ve větším rozlišení.

Dále zde máme rubelit. Tato variace elbaitu je růžová až načervenalá. Mimochodem takto krásně zbarvené elbaity (ať už zelené, červené nebo jakékoli jiné) najdeme v Česku hned na třech známých lokalitách, které si snadno můžete dohledat. Naše vzorky jsou z Rožné. Pro tuto lokalitu jsou typické pegmatity bohaté na lithium - vyskytují se zde křemeny, turmalíny, ale i některé zajímavě zbarvené slídy. A důvod, proč se zde elbaity nalézají, je právě na lithium bohatý pegmatit - lithiem obohacená hornina, která patří mezi sběrateli k těm vůbec nejvyhledávanějším. Takže červené až narůžovělé (místy skoro fialové) variace barevných turmalínů (elbaitů) - rubelity:

 

Rubellite

 

Konečně pátým a posledním turmalínem, který najdete v naší geologické sbírce, je indigolit. Indigolity jsou modře zbarvené turmalíny, které jsou již docela vzácné. V naší sbírce máme pouze miniaturní, paprsčité agregáty tohoto namodralého elbaitu - indigolitu:

Tak to bylo vše z naší geologické sbírky - víc turmalínů teď opravdu nemáme, ale pokud se náhodou naše sbírka rozroste o nové kousky, bude tento článek aktualizován.