Paleontologie se zabývá studiem zkamenělin -  pozůstatků živočichů a rostlin, kteří kdysi obývali naši planetu. To, že se dochovaly, je vlastně obrovská náhoda. Díky nim můžeme i my, daleko od všech moří, nalézt v našem okolí zkamenělé schránky mořských živočichů. Celá tato rurbika nabídne náhled do mé sbírký zkamenělin a budu se snažit každý nález pečlivě zdokumentovat a pravidelně sem přidávat nové fotografie a články. 

 

 

Své nálezy jsem se snažil roztřídit do skupin podle paleontologického systému a zařadit do katalogů řazených podle velikosti nálezů. Proto u každého záznamu najdete v popisu nejprve délku (nejdelší rozměr), případně průměr nálezu (někdy je nutné před číslo vložit nulu, aby se nálezy seřadily podle velikosti, takže to prosím omluvte). Následuje údaj zda se jedná o jádro, otisk nebo něco jiného (např. fotografii). V závorce je pak vždy uvedena lokalita, na které byl nález učiněn. Pokud je v závorce uveden otazník, znamená to, že lokalitu neznám - některé byly nalezeny na místech, kam se hromadně sváží materiál z pískoven. Pokud je uvedeno X, znamená to, že lokalitu nechci zveřejňovat.

Paleontologie

Co je a co není fosilie ?

Všichni dobře víme, že fosilie jsou zkamenělé pozůstatky po organismech, které se vyskytovaly na planetě Zemi před mnoha mnoha lety. Jak ale takové pozůstatky mohou vypadat ? Většina z nás si při pomyšlení na zkamenělinu určitě jako první vybaví trilobity nebo dinosaury. Nepochybuji o tom, že trilobita byste bez potíží identifikovali a při pohledu na obří kosti by určitě mnohé z vás také napadlo, že by mohly být dinosauří.. ale v tomto článku bych vám chtěl ukázat, že určit, zda jde o zkamenělinu nebo ne, nemusí být nic jednoduchého.

 

Toto je jeden z nejtypičtějších příkladů fosilie. Máme tady dobře viditelné pozůstatky ramenonožce rodu Rhynchonella ukryté ve vápenci. Tento nález pochází z Pavlovských vrchů a je celkem evidentní, že se jedná o skutečné zkameněliny.

 
 
 

Tady můžeme vidět otisk mušle ve vápenci. Ačkoliv se může zdát, že to fosilie není, je to tak.

 
 
 

Tady máme jádro ulitníka. To vzniká, když do prázdné ulity měkkýše vnikne materiál. Zatímco ulita podlehne erozi, jádro se zachová. Také se jedná o fosilii.

 
 
 

Toto je také fosilie. Tentokrát zde vidíme otisk rostliny ve vápenci.

 
 

Toto fosilie není. Ačkoliv tyto černé, keříčkovité struktury připomínají svým tvarem rostliny. Ve skutečnosti se jedná o anorganické, dendritické (keříčkovité) struktury, které vznikají vázáním oxidů a hydroxidů manganu. V přírodě se vyskytují poměrně často, hlavně v puklinách hornin.

 
 
 

To, co vidíme tady, mě osobně nejvíce připomíná korál. Ve skutečnosti se však o zkamenělinu nejedná. Je to tzv. oolitický vápenec, který vzniká slepením zrníček písku v mořských lagunách.

 

Ačkoliv tento kousek kamene připomíná zkamenělé dřevo, ve skutečnosti to nic takového není. Jako zkamenělé dřevo často vypadají tzv. limnokvarcity, ale ani ten to pravděpodobně nebude. A co to tedy je ? To sám nevím.. ale fosilie to nejspíš nebude.

 
 

Následuje snímek kamene, který už na první pohled vypadá zajímavě. Je to zkamenělina nebo není ? Co myslíte ? 

Jedná se o zkamenělé mořské dno, které jsem našel v brněnském lomu Hády. Hlavním rozpoznávacím znakem zde jsou tyto zvláštní stopy. Jedná se o navzájem propojené rourky - původně to byly dutiny po stopách červů, kteří prolézali bahno na dně devonského moře a živili se organickou hmotou. Výplně těchto stop potom zkameněly do rourek. 

 
 

Sami vidíte, že odpovědět na otázku co je a co není fosilie je někdy opravdu těžké. Jsou případy, kdy ani skuteční odborníci nedokáží říct, zda to, co našli, je skutečně zkamenělý pozůstatek nějakého dávného tvora a nebo jen útvar, který vznikl působením přírodních sil.

 

 

Jak najít zkamenělinu ?

Pokud chcete najít zkamenělinu, měli byste ve svém okolí vyhledat nějaké geologicky zajímavé místo. Tím myslím zejména nějaké odkryvy půdy, skalní útvary, odhalené vrstvy nebo něco podobného. Pro začátek je vhodné najít si na internetu nejbližší naleziště zkamenělin a pak se tam jít podívat - ideálně s někým, kdo tomu rozumí. Ne všechny takové lokality jsou pro běžného člověka přístupné, ale berme to pozitivně. Nebylo by totiž dobré, kdybychom zničili geologicky cennou oblast. Je proto nutné, spokojit se i s tím, co máme. Když už se dostaneme na nějakou tu oblast, měli bychom se zaměřit na vrstvení hornin a pokusit se v nich něco očima najít.

Takto lze například najít v jedné lokalitě na Moravě zkamenělé pozůstatky měkkýšů. Pro začátky je nejvhodnější hledat zkameněliny v co nejjemnějších horninách, odkud je můžeme snadno odebrat a eventuálně tak získat téměř neporušené a kvalitní zkameněliny. Vůbec k nejlepším nalezištím tohoto typu patří pískovny. Podívejte se na internet a vyhledejte si naleziště zkamenělin. V případě lomu nebo pískovny je lepší vyrazit o víkendu a pokud je to nutné, opatřit si od majitele povolení. V případě, že se ale jedná o opuštěný lom či pískovnu (nebo nějaký odkryv) není potřeba povolení žádné.

 

Pokud se vám podaří takové místo najít, dbejte na to, abyste si ani svému okolí nějakým způdobem neublížili. Při příchodu na naleziště doporučuji důkladně překontrolovat místo, po kterém se pohybujete. Nejde jen o to, ubezpečit se, že povrch na kterém stojíte je dostatečně stabilní nebo zda na vás při odebírání horniny nemůže něco spadnout, ale je výhodné dobře překontrolovat, zda tu před vámi někdo něco nezapomněl (či schválně nenechal) nebo zda tu po sobě nezanechal nepořádek v podobě suti na zemi. Někdy můžete i v suti najít opravdu pěkné zkameněliny, které často navíc ani nemusíte tolik formátovat či preparovat. 

 

Pokud se pak rozhodnete začít s hledáním, je důležité, umět si poradit s okolní horninou. Mě se při odebírání pískovcových hornin osvědčil štětec, ale i ten může být při kontaktu s některými zkamenělinami zničující. Když jsem se sběrem zkamenělin začínal, postupoval jsem obvykle tak, že jsem štětečkem zlehka a pomalu očistil okolí dané fosilie a pak se snažil fosilii odebrat. Z vlastních zkušeností vím, že není dobré sbírat zkameněliny z míst, kde jsou na sebe příliš namačkané a z příliš vyschlých hornin (zkameněliny mi pak mnohokrát popraskaly ještě dřív, než jsem je stačil očistit). Mnohem lepší výsledky jsem měl u hornin vlhčích. Vlhčí místa se nacházejí hlouběji v horninách, a tak je možná na místě, pokusit se odhalit i tajemství hlubších vrstev. 

Později jsem také zjistil, že je výhodnější snažit se odebrat větší počet mušlí zároveň - zejména tehdy, jsou-li těsně u sebe. Vyhneme se tak nepříjemnostem, že jsme některou z nich porušili a čím větší sousto si vybereme, tím jsou většinou menší ztráty. Je tedy dobré, pokusit se nějakou lopatkou podebrat zkameněliny i s horninou a potom je uložit do nějaké krabičky nebo do sáčku.

 

Protože asi každý sběratel pojede domů autem nebo jiným dopravním prostředkem, doporučuji zkameněliny zabalit ve stavu, v jakém jsme je z horniny odebrali a to ideálně do sáčků, následně do novin a pak třeba ještě uzavřít do nějaké krabičky. Vyplatí se totiž zkameněliny ponořit do vody nebo opatrně prosívat sítem v potoce (je lepší, dělat něco takového venku). Voda po čase krásně uvolní vaše nálezy a vy je můžete snadno vytáhnout - ovšem opatrně. Dokonce se mi několikrát stalo, že v lasturách některých měkkýšů se zachovaly mnohem menší zkameněliny. Doporučuji tedy nejprve zkameněliny ponořit do kýblu a to, co zůstane na dně, pak ještě procedit sítem ! 

 

Pokud voda nepomůže, vezmeme si na pomoc štětec a zbývající nečistoty odtraníme ručně. Při čistění mušlí nebo i jiných zkamenělin je důležité dbát na to, jakým směrem budeme táhnutí štětcem provádět. Pokud má totiž mušle nějaké drážky nebo není-li na povrchu hladká, ale vrstevnatá, mohli bychom ji při nesprávném směru čistění znehodnotit. Vždy se tak snažíme štětcem přejíždět po povrchu ve správném směru - nikdy ne ve směru kolmém na jakékoli rýhy nebo vyvýšeniny a pokud možno vždy směrem od nejvyšších vrstev k těm nejnižším.

Cílem každého sběratele asi je, najít co nejvíce zkamenělin - a to ideálně různého druhu. A to lze docílit nejlépe tak, že se vydáme na různé lokality. Přitom musíme myslet na to, kde a jak vlastně zkameněliny mohly vzniknout. 

 

Původní těla živočichů musela být něčím nahrazena - nějakou horninou nebo minerálem. Nikde na světě, snad kromě permanentně zmraženého ledu na Sibiři, nemůže být organická hmota zachována po tak dlouhou dobu. Proto nacházíme zkameněliny rostlin převážně v oblastech bohatých na uhlí, protože uhlík zde nahradil původní rostliny. Stejně tak vápenaté schránky měkkýšů lze nalézt právě tam, kde se vyskytuje vápenec. Otisky organismů (živočichů i rostlin) lze hledat jen v takových horninách, které kdysi byly takového charakteru, že se do nich mohlo něco obtisknout. Zkamenělé dřevo lze potom hledat tam, kde mohlo být nahrazeno křemičitany. Drobné nálezy členovců lze zase nalézt v jantaru - fosilizované pryskyřici, která vytékala z kůry prastarých jehličnanů. Stejně tak lze některé zkameněliny vyhledávat podle toho, kdy dané organismy žily - což lze dnes pomocí internetu zjistit. Například na Pálavě lze najít zkameněliny ve vápenci, který vznikal v období druhohor - a můžeme tam tedy očekávat nálezy druhohorních živočichů.

Sběr zkamenělin ukrytých ve vápenci nebo i ve tvrdších horninách je obtížnější. Za prvé se z hornin těžko odebírají a za druhé se zvyšuje riziko, že dojde k jejich znehodnocení. Ke sběru jsou navíc potřeba jiné nástroje a to minimálně kladivo - ideální je geologické kladívko, ale prozačátek se spokojíte i s obyčejným kladívkem. Je důležité se předem naučit kladívko správně používat - směr, kterým do horniny udeříme, místo, kam udeříme a jakou silou.. to vše má velký vliv na to, jaký bude výsledek našeho konání. Prasklina vždy povede místem nejmenšího odporu! Snažíme se postupovat po krocích a s rozvahou. Po pár minutách praxe se to dá naučit, ale nikdy si nemůžeme být úplně jisti tím, že následující úder kladiva náš nález nijak neponičí.

 

U některých hornin se nedá moc co řešit - zkrátka se snažíte pomocí kladívka od sebe oddělit dvě a více vrstev a dostat se tak k místu, kde se mohu nacházet zkamenělé pozůstatky. U pálavského vápence jsem si všiml, že se na něm často vyskytují praskliny vedoucí až do středu kamene - a právě takové kameny se vyplatí rozbít. Kámen obvykle praská tak, jak chceme a odhalí zkameněliny. Vápence jsou navíc velmi bohaté na zkameněliny a tak najdete-li na kameni zkamenělinu, je velká pravděpodobnost, že uvnitř kamene jich je ještě několik.

 

Zkušenější sběratel se většinou snaží své nálezy nějak naformátovat - přece neponesu celý ten šutr domů, když chci jen tu malou mušli. I formátování ale musíme dělat pečlivě a s rozvahou. Pamatujte, že je někdy lepší si svůj nález jen vyfotografovat a nechat ho na místě pro zkušenější sběratele, než ho sám zbytečně zničit. Formátování také můžete dodělat doma třeba i s vhodnějšími nástroji, než máte právě po ruce.

 

Nezapomeňte také na to, že je důležité se dívat a ne jen do všech kamenů bouchat kladivem. Může se vám totiž stát, že najdete kolem sebe horninu s již odhalenými zkamenělými pozůstatky. Já jsem například v brněnském lomu na jednom menším kvádru našel v jednom rohu otisky ramenonožce, a když jsem pak odtloukával horninu okolo, odhalil jsem dvě vrstvy těchto zkamenělin nad sebou a to po celé délce kamene. Odnesl jsem si tenkrát několik krásných kamenů, na kterých se po celé délce objevovali ramenonožci. A to jen díky tomu, že jsem si všiml tohoto:

 

Poslední a nejnebezpečnější fází sběru zkamenělin je preparace - ta se ale vždy dělá až doma. V této fázi se snažíme odstranit přebytečnou horninu v okolí nebo přímo na naší zkamenělině a odhalit tak veškeré její tvary a detaily. Je to však práce, kterou si můžeme vždy nechat "na potom", zvláště tehdy, pokud se ve sběru zkamenělin pohybujeme jen krátce. Opět potřebujeme nové vybavení - někdy nám pomůže byť i jen obyčejný špendlík, ale záleží na charakteru horniny a samozřejmě je dobré se předem zaučit na nějakém kousku horniny. Preparace a sběr zkamenělin zkrátka není nic úplně jednoduchého - člověk na to musí mít um (který lze získat zkušenostmi) a trpělivost - ale hlavně ho to musí bavit a musí o tom i něco málo vědět.

Obratlovci

Ramenonožci

Bohemiella romingeri

Goniorhynchia

Leptaena depressa

Paraspirifer

Hlavonožci

Amoniti (Ammonoidea)

 

Belemniti (Belemnitida)

Orthoceras

Mlži

Cardiolinka bohemica

20mm (Kosov)

      Zde jsou mé dva další nalezené úlomky tohoto mlže (též z Kosova). Jedná se o negativ a pozitiv jednoho nálezu.  

Congeria ornithopsis

Ervilia dissita

Plži

Pirenella picta

Ostnokožci

Žahavci

Konulárie (Conulata)

Graptoliti

Monograptus sp.

Fosilní stopy

Nezařazené

Nezařazené zkameněliny

Φ3mm, plicnatí plži ? (Okolí Punkevní jeskyně)

Na podzim roku 2015 se mi naskytla příležitost zúčastnit se školní akce v moravském krasu. Byla to pro mě lákavá nabídka a tak jsem ji rád přijal. O výletu snad ani nebudu hovořit, nicméně ukážu vám některé velmi zajímavé zkameněliny měkkýšů, které se nám tehdy podařilo nalézt v travertinu nedaleko...

Pokud i vás zajímá, jací živočichové nebo rostliny žili ve vašem okolí, chtěl bych vám říct, abyste se ničeho nebáli a zkusili se také zapojit do sběru zkamenělin. Zároveň bych však chtěl i říct, že vše je třeba brát s rozumem a respektem, a že bychom měli být při sběru opatrní - vždyť jediný špatný pohyb může tyto miliony let staré pozůstatky znehodnotit a kdo ví.. možná i vy někdy najdete nějaký nový, dosud nepopsaný druh! Pokud byste se rozhodli sběru zkamenělin dlouhodobě věnovat, je důležité celou věc vzít svědomitě a o každém nálezu si vytvořit záznam - hlavně si zaznamenat místo nebo přímo vrstvu, ve které jste to našli. Ostatní věci se pak dají v průběhu času dohledat či upřesnit.

Sbíráte také zkameněliny ? Přidejte se k mé skupině na facebooku.