Trilobity zná asi každý, ale přesto je potřeba je zde řádně představit. Tito členovci obývali mělká moře po celé období prvohor, přičemž největší rozvoj zažili na začátku prvohor - v kambriu a ordoviku. Naopak na konci prvohor (v permu) přežívala už jen jediná čeleď až dokud na jeho konci trilobiti zcela vyhynuli. Živili se organikou na mořském dně, ale někteří byli i predátory a požírali jiné trilobity. Jejich velikost se pohybovala v rozmězí 0,1 - 75 cm. Tělo měli pokryté krunýřem, který v průběhu svého života svlékali. Jejich tělo dělíme podélně i příčně na tři základní části.

 

 

Většinu trilobitů dnes nacházíme po částech - nejčastěji hlavový štít. Jistě pro vás není překvapením, že trilobity můžeme najít i v Česku. Snad nejznámější, celosvětově významnou lokalitou je Barrandien, pojmenovaný po snad nejznámější osobnosti spjatou s geologií - je jím Joachim Barrande. Barrandien je oblast mezi Prahou a Plzní, pro kterou jsou typické sedimenty devonu, siluru a ordoviku, ale najdeme zde i horniny kambria a proterozoika, tedy období před prvohorami. Tato oblast je velice bohatá i na další typy zkamenělin..

 

 

Následují katalogy se záznamy z mé skromné sbírky trilobitů. Všechny jsem našel v roce 2016 v Barrandienu a to díky skupince nadšenců, díky kterým jsem mohl poprvé navštívit velmi zajímavé lokality. Jednotlivé záznamy jsou řazeny od určených druhů trilobitů po neurčené a to podle velikosti od největších po nejmenší. V popisku dále najdete informace o tom, zda je nález kompletní případně o jaké části těl se jedná. Ve hranaté závorce je dále uvedeno, zda se jedná o pozitiv, negativ a nebo obojí. Pokud byste věděli jaký druh trilobita je na fotografiích, dejte mi prosím vědět. Nejsou zde uvedeny všechny mé nálezy, ale jen ty nejzajímavější.

Dicranopeltis scabra

Tělo se samozřejmě dá popsat daleko detailněji, ale tomu se zde (alespoň prozatím) věnovat nebudu. Trilobiti patří mezi členovce a to proto, že měli několik párů kráčivých končetin. Pravděpodobně se však pohybovali spíše plaváním. Při napadení se trilobiti stáčeli "do klubíčka" - odborně se tento způsob obrany nazývá volvace. Oči měli trilobiti složené z několika jednotlivých čoček (jako je tomu dnes u hymzu). Někteří trilobiti však byli slepí, neboť u nálezů oči zcela chybí. Jiní měli oči i na tzv. stopkách - tyto druhy tak mohly pozorovat jejich okolí i v momentě, kdy byli zahrabaní do mořského dna.