Na přírodních vědách je úžasné to, že jsme díky nim schopni číst z přírody kolem nás. Petrolog je člověk, který když se podívá na kus horniny, řekne vám nejen jak se jmenuje a z jakých minerálů je složená, ale možná i jak, kde a kdy vznikla a jaký vypráví příběh. V této rubrice bych vám chtěl tento proces poznávání anorganické přírody kolem nás co nejvíce přiblížit. 

 

Text, ve kterém se sice objevují odborné výrazy (ale jsou ihned na místě vysvětleny, doprovázeny obrázky a několikrát použity v jiném kontextu), je doplněn mými fotografiemi hornin z mé geologické sbírky, ale i z terénu. V článcích můžete také narazit na jednoduché grafy, které vám jistě pomůžou systematice hornin (zejména jejich rozdělení, pojmenování a také vzniku) lépe porozumět.

Podle způsobu vzniku dělíme horniny na tři základní typy a to na horniny magmatické, metamorfované a sedimentární. Situace však není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Všechny horniny na Zemi jsou původem magmatické. Drtivá většina z nich však absolvovala velice zajímavou cestu v tzv. horninovém cyklu. 

 
Basalt with olivine nodules
Příklad magmatické horniny - bazalt s nodulemi olivínu, Polabí
 
 
 
 

Magmatická hornina (magmatit) je po vyvření na povrch vystaven podmínkám, které jsou velmi odlišné od podmínek, ve kterých vznikal. Teplota je najednou v řádech desítek stupňů a neustále kolísá. Tlak je nesrovnatelně menší. Navíc na horninu působí eroze a vlivy počasí, se kterými se v zemském nitru nikdy nesetkala. I ta nejodolnější magmatická hornina se tak postupně rozpadne na prach. Vznikne sedimentární (usazená) hornina - sediment.

 
Jurassic crinoid limestone
Příklad sedimentární horniny - krinoidový vápenec, Brno Stránská skála
 
 
 
 
 
 

Jednotlivá zrnka sedimentu jsou větrem, vodou nebo třeba jen gravitací přemístěna a následně uložena na novém místě, kde se na sebe jednotlivá zrníčka prachu postupně navrstvují a tvoří sedimentární vrstvy. Tento proces neustále běží - rozpadají se další a další horniny, akumulují se a společně se stávají nezanedbatelnou součástí zemské kůry. Tíha hornin je tak veliká, že dochází k nevratným změnám - diagenezi. Hornina se nejen zpevní, ale dochází i k dalším, zejména chemickým, změnám. Hornina klesá do míst, kde panují vyšší teploty a tlaky a je nucena se těmto podmínkám přizpůsobovat. Podléhá statické přeměně (metamorfóze). Některé minerály v hornině se přemění na jiné nebo vzniknou úplně nové. Takové horniny nazýváme metamorfované nebo též metamorfity. 

 

 

 

Garnets in serpentined peridotite

Příklad metamorfované horniny - serpentinizovaný peridotit s porfyroblasty granátu, Mohelno

 

 

 

 

Pokud se metamorfovaná hornina dostane příliš hluboko, je roztavena a opět může v podobě lávy vyvřít na zemský povrch - a celý cyklus se bude opět opakovat. Dle stáří Země se odhaduje, že horniny mohly tento cyklus absolvovat nejméně třikrát. Může se však stát, že hornina absolvuje poněkud kratší cyklus a bude se na zemský povrch vracet jako metamorfit. Stát se ale může i to, že hornina nikdy neopustí nitro Země a zůstane uvězněna v cyklu magmatit - metamorfit. Nikdy se ale nemůže stát, že by se ze sedimentu stal magmatit, aniž by mezitím neprošel metamorfózou.

Tato rubrika je rozdělena právě na tři části - tři základní typy hornin, které se vyznačují společnými znaky a podobnými příběhy. V těchto rubrikách vysvětlím způsoby, podle kterých se tyto horniny nejčastěji rozdělují a představím vám také některé znaky, pomocí kterých horniny můžeme charakterizovat, které jsou pro danou skupinu hornin typické, a které výrazně usnadňují jejich identifikaci. Součástí rubrik bude v budoucnu také popis konkrétních typů hornin a jejich základní identifikační znaky.