Inosilikáty patří mezi významné horninotvorné minerály. Dělí se na dvě velké skupiny a to na pyroxeny a amfiboly. Obě tyto skupiny minerálů spojuje to, že se molekuly přítomné v krystalové mřížce spojují do dlouhých řetězců a to buď jednořadých (pyroxeny) nebo dvouřadých (amfiboly). Pyroxeny i amfiboly tvoří sloupcovité krystaly (pyroxeny spíše krátce, kdežto amfiboly spíše dlouze sloupcovité) a všechny inosilikáty se vyznačují vynikající štěpností. Obě skupiny tedy mají hodně společného a ve výbrusech se mohou plést. V tomto článku se nejdříve zaměříme na pyroxeny, poté na amfiboly a nakonec obě skupiny porovnáme a ukážeme si, jak je od sebe lze snadno rozlišit.

 

Pyroxene crystals (30 µm thin section, PPL) 

Typická, sloupcovitá podoba inosilikátů - v tomto případě pyroxenu

 

 

Skupina pyroxenů se vyznačuje spíše krátce sloupcovitými krystaly zpravidla čtvercového nebo osmiúhelníkového průřezu. S tím docela dobře souvisí i úhel mezi plochami štěpnosti, které v bazálních řezech (typicky u krystalů tvaru čtverce nebo osmiúhelníku) svírají úhel 87° - což je velmi blízko pravému úhlu. Ale pozor. V případě, kdy jsou krystaly říznuty kolmo k základně a nikoliv rovnoběžně s ní, pozorujeme plochy štěpnosti vyvinuty rovnoběžně. K pozorování obou ploch štěpnosti je nutné vyhledat bazální řez, který v XPL nevykazuje pleochroismus (interferenční barvy se s rotací vzorku nemění).

 

 Pyroxene twinning (30 µm thin section, XPL) 

Na snímku nahoře vidíte krystal pyroxenu v režimu XPL. Uprostřed je dokonale omezený, osmiúhelníkovitý krystal s dvěma plochami štěpnosti - bazální řez. Plochy štěpnosti nejsou příliš dobře patrné, nicméně svírají úhel 87°. Co je na tomto snímku zvláštní, je to, že krystal vykazuje dva konkrétní odstíny interferenčních barev, které se při rotaci vzorku nemění. Jedná se tedy o bazální řez a to dvěma srostlými krystaly pyroxenu (tzv. dvojčatění). Jak vidíte na snímku dole, v lineárně polarizovaném světle bychom něco takového nikdy nebyli schopni usoudit. Rozdíl skutečných barev obou krystalů je při letmém pohledu zcela nerozpoznatelný.

Pyroxene twinning (30 µm thin section, PPL)

 

 

 

 

Skupina amfibolů se vyznačuje spíše dlouze sloupcovitými krystaly zpravidla šestiúhelníkovitého průřezu. S tím opět dobře souvisí úhel mezi plochami štěpnosti, které v bazálních řezech svírají úhel 56° a 124°. Ale pozor. V případě, kdy jsou krystaly říznuty kolmo k základně a nikoliv rovnoběžně s ní, pozorujeme plochy štěpnosti vyvinuty rovnoběžně. K pozorování obou ploch štěpnosti je nutné vyhledat bazální řez, který v XPL nevykazuje pleochroismus (interferenční barvy se s rotací vzorku nemění).
 

Na snímku dole vidíme krystaly amfibolu v linárně polarizovaném světle. V horní části je dokonale omezený, šestiúhelníkový krystal s dvěma plochami štěpnosti - bazální řez. Nad tímto krystalem a v dolní části snímku pak vidíme amfiboly spíše obdélníkového tvaru s rovnoběžně vyvinutou štěpností - v tomto případě se určitě nejedná o bazální řez, ale o řez kolmo na základnu sloupcovitého krystalu.

 

 Amphibole crystals (30 µm thin section, PPL) 

 

 

 

 

Na závěr shrnutí. Největší a nejdůležitější rozdíl mezi pyroxeny a amfiboly je úhel mezi plochami štěpnosti, které můžeme pozorovat pouze v bazálních řezech tvaru čtverce a osmiúhelníku (pyroxeny) nebo šestiúhelníku (amfiboly). Rozdíl v úhlech štěpnosti obou skupin činí až 40°, což lze snadno odhadnout pouhým okem a bez jakéhokoli měření. Pyroxeny i amfiboly se mohou vyskytovat společně v jedné hornině (a často tomu tak skutečně bývá). Je tedy více než vhodné prohlédnout si celý výbrus a pokusit se vyhledat vhodně říznutý, krystalovými plochami omezený krystal. Kombinace tvaru krystalu a úhlu štěpnosti pak vede k bezpečnému určení pyroxenu či amfibolu.

 

 

 

Pyroxene (30 µm thin section, XPL)Amphibole crystals (30 µm thin section, XPL)

 

 

 

Na interferenční barvy se v případě inosilikátů nemůžeme spolehnout, protože jsou stejného řádu. Podoně je tomu i u skutečných barev, které pozorujeme v PPL. Pomoci by nám mohla snad jen informace, že amfiboly bývají v PPL často nazelenalé. Obě skupiny jsou velmi rozsáhlé a systematika je mnohem složitější - v tomto článku jsem se pokusil shrnout jen to nejdůležitější, co je nutné vědět k účelům polarizační mikroskopie a co lze pomocí fotografií snadno ilustrovat.

 

 

Amphibole crystals (30 µm thin section, PPL)

K bezečné identifikaci by mohla pomoci jedna rada ohledně barev.

Amfiboly mají v lineárně polarizovaném světle často nazelenalou barvu.

 

Pyroxeny nejsnáze najdeme v PPL. Pátráme po bezbarvém, dobře omezeném krystalu tvaru čtverce nebo osmiúhelníku. Úhel mezi štěpnými plochami je 89°.

Amfiboly nejsnáze najdeme také v PPL. Pátráme po dobře omezeném krystalu tvaru šestiúhelníku s úhlem 120° mezi štěpnými plochami. Bývají často nazelenalé.