Slídy společně s živci a křemenem patří mezi minerály, které se ve velké míře podílí na stavbě zemské kůry. Najdeme je v mnoha typech hornin a v polarizačním mikroskopu se velmi snadno poznávají. Pro slídy je typická dokonalá bazální štěpnost - slídy nejčastěji tvoří krystaly tvaru šestibokých hranolů, přičemž tyto hranoly se snado lámou na jednotlivé šestiúhelníkovité destičky - podobné těm, které vidíte na snímku dole. 

 

Hexagonal basal section of biotite (30 µm thin section, XPL)

Plochy štěpnosti jsou navzájem rovnoběžné a jsou v mikroskopu velmi dobře vidět. V polarizační mikroskopii se budeme soustředit hlavně na dva typy slíd - muskovit a biotit.

 

Muscovite (30 µm thin section, PPL)

Muskovit ve výbrusu poznáme díky tomu, že se v lineárně polarizovaném světle jeví jako průsvitný. Jednotlivé destičky, ze kterých se muskovit skládá, jsou přitom velmi ohebné a mohou být plasticky deformované - jak je ostatně vidět na snímku. Velké překvapení nás čeká po zkřížení, kdy ve zkřížených polarizátorech muskovit může zářit snad všemi odstíny barev, které jsou navíc velmi výrazné.

 

Muscovite (30 µm thin section, XPL)

 

 

Biotite and muscovite (30 µm thin section, PPL)

Biotit se od muskovitu liší už při prvním pohledu v PPL. Téměř vždy je alespoň světle hnědý a při rotaci stolku se vzorkem se jeho barvy výrazně mění (tzv. pleochroismus). Po zkřížení je biotit většinou opět hnědý až oranžový (odstíny se však mohou i výrazně lišit). V hornině se může vyskytovat spolu s muskovitem a na takových vzorcích je vůbec nejlépe vidět, jaký je mezi nimi rozdíl. Na snímku nahoře vidíte hnědé krystaly biotitu a bezbarvé krystaly muskovitu. Očekávali bychom, že po zkřížení se muskovit rozzáří interferenčními barvami, zatímco biotit zůstane hnědý. To ale v tomto případě nevyšlo. Biotit zde hraje zelenými interferenčními barvami. Pro správnou identifikaci je tedy nejdůležitější pozorování v PPL.

Biotite and muscovite (30 µm thin section, XPL)

Obě tyto slídy se od sebe nejvíce liší svou barvou v PPL, ale pouze s tímto znakem si zpravidla nevystačíme. Dalším znakem, který se týká pouze biotitu, je hrubý reliéf, silný pleochroismus a také pleochroické dvůrky. Jde o označení pro kruhovité struktury, které se často nacházejí v okolí krystalů radioaktivních minerálů, které mohou být v krystalech biotitu v podobě minerálních inkluzí. O tom, proč se tyto struktury v okolí radioaktivních minerálů tvoří, se více rozepíši v článku o zirkonu a allanitu. Pleochroické dvůrky mohou být dalším důležitým identifikačním znakem odlišující krystaly biotitu a muskovitu.

 

Zircon in biotite (30 µm thin section, PPL)

Ne vždy může být rozlišení muskovitu od biotitu na první pohled tak patrné, jak jsme si ukazovali na začátku. Na snímku nahoře vidíme krystal s dokonalou štěpností, který se v lineárně polazirovaném světle jeví jako téměř bezbarvý nebo velmi, velmi světle hnědý. Z jediného snímku se většinou nedá říct, o jaký konkrétní minerál jde, ale někdo by mohl po přečtení prvních pár odstavců tohoto článku mylně usoudit, že jde o muskovit. Naštěstí jsou zde vidět pleochroické dvůrky v okolí inkluzí zirkonu, které nám jasně říkají, že to muskovit být nemůže. V případě, že by zde pleochroické dvůrky nebyly, by k určení minerálu bylo našim dalším krokem pozorování ve zkřížených polarizátorech, kde by se krystal muskovitu rozzářil v různých interferenčních barvách prvního řádu, zatímco biotit by se jevil hnědý až oranžový.

Zircon in biotite (30 µm thin section, PPL)

Krystaly biotitu v sobě často uzavírají krystaly zirkonu, které jsou v některých případech obklopeny tmavými kruhovitými strukturami. Říká se jim pleochroické dvůrky a vznikají v důsledku radioaktivního rozpadu uranu v krystalech zirkonu. I díky hnědým interferenčním barvám můžeme nyní muskovit zcela vyloučit. Jde o krystal biotitu.

 

 

V souvislosti se slídami bych se zde měl ještě zmínit o chloritech. Krystaly biotitu mohou být částečně nebo zcela nahrazeny minerály ze skupiny chloritů. Dochází k tomu nejčastěji vlivem hydrotermálních alterací, kdy do horniny vniknou nejrůznější fluida a dochází k výrazným chemickým proměnám. Často dochází k tzv. pseudomorfózám, kdy nové minerály (v našem případě chlority) nahradí původní minerál (buď jen častečně nebo i úplně) a zachovají si jeho tvar.

Biotite chloritization (30 µm thin section, XPL)

Pokud byste se setkali s biotitem, který je částěčně nahrazen chlority, viděli byste asi něco takového. Chlority jsou v XPL často hnědé stejně jako biotit, ale mohou mít i další (anomální) interferenční barvy. Jedná se nejčastěji o odstíny modré, modrošedé, fialové a hnědé - případně jejich kombinaci. Pokud byste si je ovšem prohlédli v PPL, budou vždy světle zelené. Tím se výrazně liší od muskovitu i biotitu, ačkoliv mají podobnou stavbu (vždyť také patří do společné skupiny fylosilikátů). O chloritech se více rozepíšu v článku přímo o nich.

Slídy nejsnáze najdeme v XPL a nejsnáze je určíme v PPL. Pátráme po dokonale štěpných tabulkách a lištách. Muskovit je v PPL bezbarvý apo zkřížení vykazuje interferenční barvy prvního stupně. Biotit je v PPL barevný - nejčastěji hnědý. V XPL jej nejčastěji prozradí pleochroické dvůrky kolem inkluzí radioaktivních minerálů - nejčastěji zirkonu a vzácněji i např. allanitu. Po zkřížení se barevný odstín biotitu moc nezmění. Může však být nahrazován chlority a mít v PPL zelený odstín - v XPL pak interferenční barvy typické pro chlorit. Je také silně pleochroický a má hrubý reliéf.