Titanit patří mezi minerály akcesorické, které se v horniných vyskytují spíše ojediněle a ve stopovém množství. Nejčastěji se s titanitem setkáme u kyselých vyvřelin (typicky granity), ale vyskytuje se i v horninách přeměněných a sedimentárních.

 

Titanite automorph rhombic crystal (30 µm thin section, PPL)

Ve výbrusech mají titanity zpravidla nepravidelný tvar více či méně podobný kosočtverci. Většinou mají menší až střední rozměry. Najít velký a dokonale omezený krystal titanitu je spíše raritou, neboť titanit většinou nemá dost prostoru k dokonalejšímu růstu. V PPL má titanit vždy hnědou barvu.

 

 

Ve výbruse se titanit poznává relativně snadno. Dva nejdůležitější znaky, které jsem si v souvislosti s titanitem zapamatoval, jsou hnědá barva a kosočtverec (jako typický tvar omezeného krystalu). Nutno ovšem dodat, že ve výbrusech jsem po dokonale omezených krystalech titanitu pátral dlouho a opravdu dobrý ilustrační snímek jsem získal až na konci svého prvního kurzu polarizační mikroskopie. O to větší to ale bylo překvapení a radost.

 

Titanite automorph rhombic crystal (30 µm thin section, XPL)

Po zkřížení většinou titanit vykazuje podobný odstín interferenčních barev, jako byl odstín barvy před zkřížením. V tomto případě jsem zaznamenal nejvýraznější rozdíl v barevném odstínu.

 

Titanite automorph crystals (30 µm thin section, XPL)

 

V rámci kurzu poznávání hornin pod mikroskopem jsem pak narazil na opravdovou lahůdku - hned několik dokonale omezených krystalů titanitu vedle sebe. Něco takového je však spíše vzácnost. Někdy se však zadaří najít i malý, dokonale omezený titanit. 

 

Titanite automorph crystal surrounded by chlorite (30 µm thin section, PPL)

Titanite (30 µm thin section, PPL)

 

Titanit hledáme v PPL. Pátráme po hnědých, menších a spíše nedokonale ukončených krystalech tvarem blížící se kosočtverci. Po zkřížení se barevný odstín příliš nebo vůbec nemění.