Živce se podílí vůbec v největší míře na stavbě zemské kůry a spolu s křemenem je najdeme téměř ve všech horninách. Pod širokým označením živce se skrývají dvě izomorfně mísitelné řady, kde každý koncový člen je bohatý jiným prvkem. Tyto prvky se mohou v krystalu libovolně mísit a utvářet tak nekonečně mnoho možností uspořádání obou složek ve struktuře krystalu.


První řadu tvoří minerály albit a anortit (sodnovápennaté živce). Druhou řadu tvoří minerály mikroklin s ortoklasem (draselné živce) a albit (sodíkem bohatý člen). Tyto dvě řady se dále dělí podle konkrétního procentuálního zastoupení obou koncových členů na další konkrétní živce.

 

Microcline crystal between quartz (30 µm thin section, crossed polarizers)

Uprostřed snímku najdeme krystal mikroklinu vyznačující se typickou, síťovitou strukturou. Jistě poznáváte i krystaly křemene v okolí.

 

 

V polarizační mikroskopii není až na pár výjimek jednoduché určit, jaký konkrétní živec právě pozorujeme. Z tohoto důvodu zde budeme rozlišovat jen sodnovápenaté živce (plagioklasy) a mikrokliny, které mají výrazné specifické znaky. Začneme u mikroklinu. Podobně, jako tomu je u křemene, tak i živce bychom v lineárně polarizovaném světle mnohdy nebyli schopni vůbec rozlišit. Pozorujeme je tedy ve zkřížených polarizátorech. Mikrokliny se vyznačují zvláštní, síťovitou strukturou.

 

 

 

Microcline crystals (30 µm thin section, crossed polarizers)

Uprostřed snímku jsou krystaly křemene. Vůbec je však nedokážeme rozlišit.

 

 

 

Podobně tomu je i u plagioklasů. Ty se zase vyznačují typickým proužkováním, které se označuje jako lamelování. 

 

Plagioclase crystals (30 µm thin section, XPL)

Lamelování je nejlepším poznávacím znakem plagioklasů ve výbruse.

 

Plagioclase extinction 2 (30 µm thin section, XPL)

Živce hledáme V XPL. V případě plagioklasu pátráme po lamelování. V případě mikroklinu po mřížkovité stavbě.