Jmenuji se Petr, je mi 22 let a od září 2015 studuji obor Geologie (badatelství) na Masarykově univerzitě v Brně. Můj zájem o přírodní vědy, touha po fotografování a jiné koníčky s tím související mne dovedly k založení tohoto webu, který považuji za své celoživotní dílo. Své fotografie zde doprovázím textem a snažím se tak lidem ukázat nejrůznější střípky přírody a univerza a snad tím i ukázat přírodu v takovém světle, v jakém ji vidím já.

 

Když jsem byl v předškolním věku, naše rodina neměla žádný počítač. Běžnou součástí našeho života byly noviny a časopisy. Skoro každý z nás nějaké vyhledával. V této době mne neuvěřitelně bavilo všechny časopisy a noviny prohlížet a své oblíbené obrázky a texty vystřihávat a vlepovat si je do různě nadepsaných sešitů. Myslím, že tak to všechno začalo. V budoucnu pak nastal zvláštní moment - objevil jsem sešit, který byl nadepsaný takto: Astronomie, Petr Hykš, 4. ročník.

 
 

 Když jsem tímto sešitem listoval, jako bych se vrátil zpět do dětství. Byly zde na několika stranách velmi pěkné grafiky planet, ilustrace jejich vnitřního složení a jejich základní fyzikální charakteristika. Každá stránka byla polepena články z nejrůznějších novin a časopisů – vzpomínám si např. na článek o mysteriózní bouři na Saturnu ve tvaru šestiúhelníku, která v té době byla velkou záhadou. Byla zde i stránka věnovaná Slunci, zatměním a černým dírám. Pokud jsem se někdy o nějaký vědní obor zajímal, byla to právě astronomie.

 

 

V budoucnu jsem na tuto ruční práci navázal psaním tohoto webu. Zjistil jsem, že vše je mnohem přehlednější a jednodušší, než dělat vše na papíře (hlavně co se editace týče) a poznal jsem, že snad neexistuje lepší způsob, jak vytvářet vlastní přehledný sešit, než právě pomocí internetových stránek. I skrze tyto stránky jsem se naučil základům astronomie a své znalosti pak uplatnil např. při získání certifikátu znalce hvězdné oblohy na brněnské hvězdárně, což mi později jistě pomohlo zajistit si pozici na nedaleké hvězdárně, která se tou dobou zároveň dočkala rekontrukce a obnovení provozu. V tuto dobu jsem již studoval na vysoké škole - nikoli astrofyziku, ale geologii. Toho však v žádném případě nelituji, neboť právě studium geologie mi umožnilo podívat se na planety a měsíce sluneční soustavy jiným pohledem.

 
 

Ve chvíli, kdy jsem měl k dispozici svůj první dalekohled, odkryl se mi zcela jiný svět. Obrazy, které jsem spatřil v dalekohledu, mne fascinovaly natolik, že téměř okamžitou reakcí byly pokusy podělit se s ostatními o to, co jsem v dalekohledu viděl. Někdo tuto situaci řeší vlastními malůvkami a obrazy, ale já, ač mám k malování a kreslení vcelku blízko, jsem se vydal cestou fotografie, která tento roblém řeší nejvěrohodněji. Nejvíce mne od začátku fascinovala měsíční krajina, na které lze kromě kráterů a moří spatřit ještě celou řadu dalších geologických útvarů - a tak se ze mne stal amatérský astrofotograf. 

lunar_mountains__updated__by_flanker_27-d7ff5wg

Měsíc v první čtvrti. Na výřezu jsou dobře patrná měsíční pohoří v okolí Moře dešťů.
 
 
 
 
 

Studium geologie má s astronomií mnoho společného - např. planetologii. Musím říct, že v současné době mne tento obor fascinuje snad nejvíce ze všech. Možná je to tím, že již o geologii něco vím, ale stavba těles sluneční soustavy pro mne stále zůstává něčím neuvěřitelným, podivným a překvapujícím. Do tohoto oboru zapadá ještě jedna z celkem tří přírodních věd, o které se zajímám - meteorologie. 

 
 
 

Hlubší zájem o meteorologii ve mě probudila kamarádka, která mi poslala její fotografie bouřkového oblaku, kterému se odborně říká cumulonimbus. Povedlo se jí zachytit sekvenci snímků, které od sebe dělilo několik vteřin. Když jste si potom fotografie prohlíželi, bylo vidět, jak se postupem času oblak vyvíjí a roste a to mě fascinovalo natolik, že jsem se začal o vývoj a klasifikaci oblaků zajímat a později je také fotografovat. Začalo to samozřejmě tím, že jsem se snažil všude najít oblak cumulonimbus. To se mi nakonec v létě 2014 povedlo a od té doby jsem si tato oblaka zamiloval.

Cumulonimbus capillatus incus (panorama)

Pozoruhodnost těchto oblaků tkví v tom, že se jedná o nejmohutnější oblaka na Zemi. Zatímco základna bouřkového oblaku je relativně nízko nad povrchem, jeho nejvyšší část (kovadlina) se nachází u horní hranice troposféry (tropopauzy) a lokálně může zasahovat až do stratosféry. Když stratosféra zabrání dalším stoupání, začne se oblak rychle rozšiřovat do okolí. Ve skutečnosti byl tento oblak tak široký, že se mi nevešel na displej fotoaparátu. 
Jedná se o panorama složené z několika fotografií.
 
 
 
 

Dnes fotografuji v podstatě všechny druhy oblaků, ale také halové jevy a jiné atmosférické jevy. Jistou dobu jsem působil jako redaktor u firmy pocasicz.cz. Tato práce mne naučila každý den kontrolovat oblohu, uvažovat o vývoji počasí a zamýšlet se nad nějakým tématem, které bych mohl zpracovat. Dva z mých snímků oblaků jsou součástí nejnovějšího vydání internetového atlasu oblaků Světové Meteorologické Organizace WMO. Aktivně také pozoruji a fotografuji bouřky a bouřkové doprovodné jevy. Snad nejúžasnějších 5 hodin mého života bylo při fotografování supercely v roce 2016.

 

Supercell + ISS (edited)

Fotografie supercely nad Kyjovskem z roku 2016, desátá hodina večerní.
Na půlminutové expozici je kromě hvězd zachycen i přelet mezinárodní kosmické stanice ISS.

 
 
 

Biologii se na tomto webu věnuji spíše okrajově v podobě katalogů hmyzu, pavouků, ptáků, obojživelníků a plazů v rubrice věnované zoologii (časem možná přibudou i katalogy hub a rostlin). Bylo by jistě zajímavé zabývat se zde i stavbou živočišných a rostlinných buněk a nabídnout i fotografie pořízené mikroskopem, ale tak daleko jsem se nedostal a musím se přiznat, že biologii ani tolik nerozumím. Pokud jde tedy o zoologii, slouží tato rubrika výhradně k prezentaci některých mých fotografií. Rád totiž vyrážím do přírody fotografovat hmyz, pavouky a jiná zvířata.

Stepník rudý (Eresus kollari) ♂

Samec stepníka rudého - v ČR vzácný, ohrožený druh pavouka.

Během jedné hodiny jsem na lokalitě Váté písky našel tři jedince, 22. září 2017.

 

 

 

A konečně geologie - obor, kterému se zde věnuji čím dál víc. Můj zájem o tuto vědu podnítily dvě kamarádky - díky jedné jsem začal kameny sbírat a díky druhé pak geologii studovat. Během mého studia se moje geologická sbírka postupně rozrůstala i o vzorky zkamenělin, hornin a různých struktur a všechny své nálezy fotografuji a tvořím tak zároveň i jakousi sbírku virtuální. Velmi zajímavé snímky vznikly při studiu horninových výbrusů pod polarizačním mikroskopem. Podobně, jako v případě dalekohledu, mne polarizační mikroskopie okouzlila natolik, že jsem se snažil obraz ukázat i dalším lidem. Uchvátily mne zejména nesmírně pestré interferenční barvy, které vznikají díky fyzikální vlastnosti některých minerálů - tzv. dvojlomu. Alba čítající několik stovek podobných fotografií slouží zároveň jako výborný studijní materiál i pro zahraniční studenty.

Microcline (30 µm thin section, XPL)

Mikroklin v interferenčních barvých. Řadí se do skupiny živců - nejhojnějších minerálů zemské kůry.

Poněkud psychedelický obraz je umocněn zákonitým kolmým srůstáním krystalů mikroklinu.

 

 

Sami jste si již jistě všimli, že nedílnou součástí mého života je fotografování. Dle mého názoru jde o jedinečný způsob, jakým můžeme poznávat svět kolem nás. Většinu mých fotografií najdete na této stránce na flickru, kde jsou snímky dostupné v plném rozlišení. Většina snímků zde je pod licencí creative commons - což znamená, že je smíte použít pro vlastní nekomerční účely.