Cirkumzenitální oblouk je jeden z nejkrásnějších halových jevů a to hlavně díky tomu, že je velmi výrazný. Tento fenomén je však poněkud nešťastný, protože cikrum-zenitální oblouk lze pozorovat jen velmi vysoko na obloze, a tak si ho ve většině případů ani nevšimneme. Když o něj však náhodou zavadíme okem, uchvátí nás, jak je vzhledem k ostatním halovým jevům na výrazný a jak jasně se na obloze projevuje. 

Cirkumzenitální oblouk

Cirkumzenitální oblouk vypadá podobně jako duha. Objevuje se kolem zenitu (proto cirkumzenitální) a vzniká na oblacích s horizontálně orientovanými ledovými krystalky. Další podmínkou je, že se sluneční či měsíční kotouč musí nacházet níže než asi 32° nad horizontem, jinak tento oblouk nemůže vzniknout. Cirkumzenitální oblouk nikdy neuvidíme zcela uzavřený, nýbrž pouze jako fragment. Vzniká, když na horní podstavu krystalu ledu dopadá světlo, následně se zlomí a vychází ven boční stěnou.

 
 
Obrázek zjednodušeně ukazuje proces vedoucí ke vzniku cirkumzenitálního oblouku

 

Dalším podobným jevem je pak oblouk cirkumhorizontální. Ten je však z našeho území pozorovatelný jen velmi, velmi vzácně. Může za to především skutečnosti, že vzniká pouze tehdy, když se sluneční či měsíční kotouč nachází alespoň 58° nad obzorem. Taková situace na našem území bohužel nastává pouze kolem poledne v období letního slunovratu a nebo mnohem vzácněji v období zimního slunovratu, kdy je Měsíc v úplňku. V Americe je tento jev mnohem častější a mnoho fotografií tohoto oblouku pochází právě odtud.