Krystalizace cukru srážením z nasyceného roztoku

Krystalizace cukru srážením z nasyceného roztoku

Použité pomůcky:

hrnec, odměrný válec, kuchyňské váhy, voda z kohoutku, cukr krystal, sporák, dřevěná destička, kuchyňská folie, špejle a provázek (k zavěšení již předem vykrystalizovaného krystalu na špejli, kterou umístíme na hrnec tak, aby krystal "ploval")

K tomuto experimentu vedla jistá malá nehoda. V kuchyni, kde skladujeme cukr, se zkrátka a jednoduše odehrála menší potopa. Cukr balený v papíru okamžitě nasál vodu a před vyhozením jej tak zachránila jediná věc. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi experimentoval s krstalizací z nasyceného roztoku a použil jsem tehdy právě cukr. Něco podobného jsem si chtěl zopakovat a v létě 2016 patrně nastala ta pravá příležitost.

 

Celá legrace spočívá v tom, že do hrnce nalejete vodu a přivedete k varu. Poté do něj nasypete nějakou rozpustnou látku (použil jsem cukr) a zatímco se voda v hrnci stále ohřívá, mícháte cukr dokud se nerozpustí. Postupně přidáváte cukr dokud si všimnete, že je roztok nasycený - další cukr se již nerozpouští. Poté sporák vypnete, odstavíte hrnec např. na dřevěnou destičku na místo, kam svítí slunce (ideálně ze vnitř na parapet) a pak zkrátka čekáte na to, co vám v hrnci vykrystalizuje.


Tento pokud jsem si chtěl připravit a vše si zapsat, ovšem po té, co jsem do hrnce začal sypat cukr, zjistil jsem, že se ho ve vodě rozpustilo víc, než jsem čekal (na internetu jsem si našel poměr mezi vodou a cukrem v nasyceném roztoku, který ovšem neodpovídal skutečnosti). Sypal jsem tedy cukr dál aniž bych si přitom zapsal kolik jsem ho tam nasypal. To nakonec ale zase tolik nevadí, protože příště hodlám místo cukru použít sůl (má to patrně celou řadu výhod o nichž se zmíním na konci článku) a pokud se pokusíte o něco podobného i vy, budete si moci vytvořit svůj vlastní originální roztok podobným postupem, jaký jsem zde uvedl. Pokud budete chtít experimentovat vícekrát, bude určitě dobré si někam zapsat, v jakém množství jste dříve experimentovali.

 

V podobném experimentování bych chtěl pokračovat - zejména s kuchyňskou solí, která, jak známo, krystalizuje v krychlové soustavě - vypěstované krystaly by tak mohly mít krásný tvar krychle podobně, jako třeba fluorit. Důvod, proč by mohla být sůl lepší než náhodně zvolený cukr, je ještě jeden - pokud roztok umístíte na okno, bude vám kolem něj létat spousta drobného hmyzu - a já tuším, že roztok začne hmyz brzy lákat k ochutnání a začne jim chutnat natolik, že se v něm brzy utopí. S roztokem soli by takové problémy mohly odpadnout - uvidíme. Poté, co v tomto získám víc zkušeností, chtěl bych ještě do roztoku před krystalizací přimíchat nějaké barvivo - což by mohlo mít za výsledek zajímavý efekt, ale mohlo by to mít také negativní efekt na průběh krystalizace. Jak píšu, chci ještě zkusit trochu experimentovat (mám např. chuť ponořit do roztoku nějaký (v této chvíli ještě neznámý) dutý, pórovitý předmět, ve kterém by se mohla vytvořit geoda = dutina vyplněná krystaly.. chtěl bych také zkusit nasimulovat proces, při němž vznikají v magmatu acháty - chci se pokusit o to, aby roztok průběžně vyplňoval jistý dutý předmět - roztok by se mohl v dutině vysrážet/krystalizovat podobným způsobem, jako achát v magmatu, ovšem zcela odlišným mechanismem a za zcela jiných podmínek).

 

Sugar crystals (home-made)


Pro efekt ideální krystalizace z roztoku se vyplatí roztok pravidelně zbavovat nečistot - ideální je, roztok každý týden prolít filtračním papírem - musím však dodat, že jsem svůj roztok téměř nepročisťoval. Na začátku jsem jen přes hrnec natáhl kuchyňskou folii, aby do něj zbytečně nepadal prach (voda, která se z roztoku vypařovala, však ze vnitř kondenzovala na folii a tak jsem ji po nějaké době sejmul). Dopomohl tomu zřejmě fakt, že veškerá smítka prachu se díky velmi hustému roztoku usazovala výhradně na jeho hladině a pod hladinu, kde podle plánu probíhala krystalizace na již existujících krystalech, se tak většina nečistot ani nedostala. Ideální také je tento experiment provádět vlétě, kdy nejvíc svítí slunce a voda z roztoku se tak vypařuje rychleji (a tedy i krystalizace samotná).

 

Patrně největší problém představoval samotný princip metody - voda se patrně odpařuje ve všech místech v roztoku a na těchto místech zároveň dochází ke vzniku zárodečných krystalů, které se v průběhu času zvětšují a rostou. Ideální tedy je, když do roztoku ponoříte nějaký větší krystal cukru (použil jsem drobnou část krystalu z mého dřívějšího experimentování a vyrostly na něm opravdu krásné krystaly).

 

Sugar crystals (home-made)

 

Asi největší problém představuje fakt, že se po nějaké době na hladině roztoku začne utvářet pevná krusta spojedním mnoha miniaturních zárodečných krystalů. Tomu se patrně nijak nevyhnete, a tak je dobré použít nádobu, která má správný poměr průměr : hloubka. Ideální by asi bylo, kdyby byla nádoba spíš vyšší, ež širší, ovšem dokud nepoužijete něco širokého a velmi mělkého (např. tác), je to v podstatě jedno. Krystaly se samozřejmě utvářejí i na dně nádoby a zároveň se zde akumulují úlomky krusty (pokud ji tedy narušíte, což bych nedoporučoval, ale člověk je zvědavý že..). I úlomky krusty však lze použít - i na nich mohou vyrůst krystaly !

 

Sugar crystals (home-made)

 

Když jsem byl s krystaly spokojen, vytáhl jsem je a opravdu jen na krátkou chvíli omyl pod vodou, aby nebyly lepkavé (voda krystaly rychle rozpouští !) a po usušení je ještě přelakoval bezbarvým lakem, aby se na ně tolik nelepil prach a zároveň jsem se je tak pokusil ochránit před vzdušnou vlhkostí - což ale nemusí být vůbec efektivní - nevím, ale vyzkoušel jsem alespoň to.

 

Na závěr podotýkám, že krystaly takto vypěstované nejsou vhodné ke konzumaci !