Luna

Luna (1959 - 1976)

Do programu Luna byly zahrnuty sovětské sondy určené pro výzkum Měsíce. Sondy lze rozdělit do tří generací: První tvořily jednoduché družice Luna 1 až 3, určené k zásahu Měsíce a fotografování jeho odvrácené strany. Druhou generaci (Luna 4 až 13) už tvořily sondy vybavené zařízením pro korekci dráhy. Bylo tedy možné uskutečnit první měkká přistání na Měsíci a navedení na oběžnou dráhu Měsíce. Třetí generace sond (Luna 15 až 24) byla vybavena unifikovaným přistávacím stupněm. I když se celý program zpočátku potýkal s mnoha problémy (mnoho sond bylo ztraceno již pár sekund po startu), přesto se podařilo dosáhnout ve výzkumu Měsíce několika zásadních prvenství.

 
Některá prvenství sond Luna:

    První umělý objekt obíhající Slunce (Luna 1)
    První „zásah“ Měsíce (Luna 2
    První fotografie odvrácené strany Měsíce (Luna 3)
    První měkké přistání (Luna 9)
    První automatický odběr měsíční horniny (Luna 16)
    První automatikcé vozidlo na Měsíci (Luna 17)

    

Luna 1
Start 2. ledna 1959. Po prvních třech neúspěšných sondách (krátce po startu vybuchly), se Luna 1 stala prvním objektem, který překonal druhou kosmickou rychlost (startovní rychlost byla 11,4 km/s). Asi 34 hodin po startu prolétla Luna 1 jako první umělé těleso ve vzdálenosti 6 700 kilometrů od středu Měsíce. O tři hodiny později se sonda vymanila ze sféry zemské přitažlivosti a stala se první umělou "planetkou", jejíž oběžná doba kolem Slunce je 446 dní. Den po startu byl uskutečněn zajímavý experiment, při kterém byl ve vzdálenosti 113 000 kilometrů od Země vypuštěn jeden kilogram sodíku. Ten ve vakuu vytvořil umělou "kometu" o průměru asi 650 kilometrů. Oblak byl pozorovatelný z celé východní polokoule po dobu pěti minut.

Luna 2
Start 12. září 1959. První zásah Měsíce. Po 35 hodinách letu sonda zasáhla 13. září ve 21 h 02 min SEČ. Místo zásahu se nachází v Bažině hniloby (Palus Putredinis) mezi krátery Archimedes a Autolycus.

Luna 3
Start 4. října 1959. První snímky odvrácené strany. Dva dny po startu sonda proletěla ve vzdálenosti 7 940 km od středu Měsíce. O den později začala sonda fotografovat odvrácenou stranu Měsíce. První snímek pořídila 7. října ráno ze vzdálenosti 63 500 km. Celkem odvysílala 17 snímků, které pokryly 70 % plochy odvrácené strany Měsíce. I když byly získané záběry velmi nekvalitní, přesto přinesly první velmi cenný pohled na odvrácenou stranu Měsíce, kterou předtím žádný z pozemšťanů neviděl.  
    



    
Mozaika nejlepších snímků poprvé odhalila vzhled odvrácené strany.

 
Luna 4
Start 2. dubna 1963. První sonda typu Luna druhé generace. Nejprve byla navedena na dráhu kolem Země
a posléze na dráhu k Měsíci. 6. dubna prolétla 8 529 km nad povrchem Měsíce. Dnes už je však známo, že sonda byla původně určena k přistání na Měsíci. Nezdařil se však korekční manévr, a tak sonda minula svůj cíl.

Luna 5
Start 9. května 1965. Pokus o měkké přistání. Pouzdro o průměru 60 cm určené k přistání bylo vybaveno speciálním nafukovacím ochranným krytem. Po přistání se měly z pouzdra vyklopit čtyři lopatky, které zajišťovaly správnou polohu sondy. Tentokrát však selhal brzdící motor, takže 12. května následoval tvrdý dopad do oblasti v Moře oblaků (Mare Nubium).

Luna 6
Start 8. června 1965. Pokus o další měkké přistání. Po navedení na parkovací dráhu se nevypnul raketový motor a hořel až do vyčerpání paliva. Sonda minula Měsíc o 160 000 kilometrů!

Luna 7
Start 4. října 1965. Další pokus o měkké přistání. Brždění bylo zahájeno příliš vysoko nad měsíčním povrchem. Sonda tvrdě dopadla 7. října ve 23 h 08 min SEČ západně od kráteru Kepler.

Luna 8
Start 3. prosince 1965. Pokus o měkké přistání. Tvrdý dopad 6. prosince v Oceánu bouří (Oceanus Procellarum).

Luna 9
Start 31. ledna 1966. První měkké přistání na Měsíci v oblasti Oceánu bouří (7,08° N; 295,63° E) se podařilo 3. února v 19 h 45 min SEČ. V době přistání bylo Slunce pouze tři stupně nad měsíčním horizontem. O den později bylo zahájeno panoramatické snímkování místa přistání. Přímé vysílání z Měsíce dokonce vysílala televize a rozhlas. Na snímcích byly zřetelné až milimetrové podrobnosti měsíčního povrchu. Sonda odvysílala celkem čtyři panoramatické záběry svého okolí, které zachycovaly povrch za různého slunečního osvětlení. Nejdůležitějším poznatkem, který sonda přinesla, bylo zjištění, že měsíční povrch je natolik pevný, aby unesl stokilogramovou sondu.

Luna 10
Start 31. března 1966. První umělá družice Měsíce. Sonda neodvysílala žádné záběry. Na palubě byly detektory pro výzkum slunečního záření, magnetického pole, gama záření a infračerveného záření. Ve výbavě byl i detektor mikrometeoritů, který během 49 dnů zaznamenal 198 nárazů. Luna 10 pracovala až do 30. května 1966 po 460 oběhů kolem Měsíce. Bylo uskutečněno celkem 219 rádiových relací. Na počest 23. sjezdu Komunistické strany byla rovněž čtyřikrát odvysílána Internacionála.

Luna 11
Start 24. srpna 1966. Druhá umělá družice Měsíce, opět žádné snímky. Sonda pracovala do 1. října 1966.

Luna 12
Start 22. října 1966. Třetí umělá družice Měsíce. Vyslala několik velmi nekvalitních záběrů. Sonda pracovala do 19. ledna 1967 a uskutečnila 602 obletů Měsíce.

Luna 13
Start 21. prosince 1966. Druhé sovětské měkké přistání na Měsíci. Ve výšce asi 70 kilometrů nad měsíčním povrchem dal palubní výškoměr povel k zahájení brzdícího manévru. Sonda přistála v 19 hod 01 min SEČ v oblasti Oceánu bouří (Oceanus Procellarum). Už několik minut po rozevření stabilizačních lopatek byl zahájen rádiový přenos k Zemi. Ve dnech 25. a 26. prosince bylo po východu Slunce zahájeno panoramatické snímkování měsíčního povrchu. Každý ze snímků si vyžádal zhruba sto minut rádiového přenosu. Sonda byla vybavena i mechanickým půdoměrem a hustoměrem.
   
Model sondy Luna 13.


Luna 14
Start 7. dubna 1968. Čtvrtá sovětská umělá družice Měsíce. Při sledování dráhy s výškou 160 až 870 km nad měsíčním povrchem byly zpřesňovány parametry tíhového pole Měsíce. Sonda pracovala do 30. dubna 1968.

Luna 15
Start 13. července 1969. Pokus o získání vzorků měsíčních hornin. 21. července 1969 (ve stejný den, kdy na Měsíci přistálo Apollo 11) v 16 hod 47 min SEČ dopadla sonda rychlostí asi 150m/s v oblasti Moře nepokojů (Mare Crisium).


Luna 16

Start 12. září 1970. První automatický odběr měsíčních vzorků. Přistávání bylo regulováno hlavním motorem. Při sestupu pod dvacet metrů se zapnuly řídící trysky, které se vypnuly dva metry nad měsíčním povrchem, takže dál přistávací modul klesal volným pádem. Přistání se uskutečnilo 20. září v 6 hod 18 min SEČ v oblasti Moře hojnosti (Mare Fecunditatis). Krátce po přístání byl zahájen automatický odběr vzorků měsíční horniny pomocí 35 centimetrů dlouhé vrtačky, umístěné na výklopném rameni. Vzorek byl po odběru zasunut do hermeticky uzavřeného návratového pouzdra, které k Zemi odstartovalo 21. září v 8 hod 43 min SEČ. Zpáteční let nebylo možné korigovat, ale i přesto pouzdro přistálo 24. září v 6 hod 26 min SEČ do předem stanovené oblasti v bývalém Sovětském svazu (80 kilometrů jihovýchodně od Džeskazganu v Kazašské SSR). Vzorek měsíční horniny o váze 101 gramů byl vyňat a převezen do laboratoří. Část materiálu byla poskytnuta (1,07 gramů) i vědcům z ČSAV.

Luna 17
Start 10. listopadu 1970. Hladké přstání se uskutečnilo 17. listopadu ve 4 hod 47 min SEČ v oblasti Moře dešťů (Mare Imbrium). V 7 hod 28 min SEČ sjelo z přistávacího stupně první automatické měsíční vozidlo Lunochod 1 o hmotnosti téměř 800 kilogramů. Celý „tančík“ byl poháněn osmi koly o rozchodu 1,6 metrů, energii mu dodávaly sluneční baterie umístěné na výklopném víku. Vozidlo ovládala pětičlenná řídící skupina povely ze Země, která se musela pro náročnost manévrů každých patnáct minut střídat.


Luna 18
Start 2. září 1971. Pokus o získání vzorků měsíční horniny. Sonda sestoupila po 54 obězích k povrchu, ale měkké přistání v oblasti Moře hojnosti (Mare Fecunditatis) se nezdařilo.

Luna 19
Start 28. září 1971. Dlouhodobý průzkum tíhového a magnetického pole Měsíce z jeho oběžné dráhy (více než 4 000 oběhů).

Luna 20
Start 14. února 1972. Druhý automatický odběr vzorků měsíční horniny. Přistání bylo uskutečněno 21. února ve 20 hod 19 min SEČ u východního okraje Moře hojnosti (3,57° N a 56,50° E). Start návratového pouzdra byl zahájen 22. února ve 23 hod 58 min SEČ. Pouzdro s tříceti gramy měsíční horniny přistálo 25. února 40 km severozápadně od Džeskazganu v Kazašské SSR. Pozdější rozbor ukázal, že se jedná o materiál pevninské kůry.


Luna 21
Start 8. ledna 1973. Druhé automatické měsíční vozidlo. Přistání bylo uskutečněno 16. ledna v 0 hod 35 min SEČ v oblasti kráteru Le Monier, na východním okraje Moře jasu (Mare Serenitatis). Měsíční vozidlo Lunochod 2 sjelo na povrch 16. ledna ve 2 hod 14 min SEČ. V pořadí druhé vozidlo se příliš nelišilo od svého předchůdce. Bylo vybaveno dokonalejšími kamerami a magnetometrem „Kobra“. Lunochod 2 překonal vzdálenost 37 km, pořídil 60 rádiových relací, 86 panoramatických záběrů, 80 000 TV snímků a 740 rozborů měsíčníních hornin.

Luna 22
Start 29. května 1974. Dlouhodobý průzkum z oběžné dráhy Měsíce. Sonda měla podobný úkol jako Luna 19 – mapování tíhového pole Měsíce a další rozsáhlý průzkum z oběžné dráhy, který byl ukončen 2. září 1975.

Luna 23
Start 28. října 1974. Pokus o automatický odběr vzorků. 6. listopadu přistála sonda v jižní části Mare Crisium. Během přistání však bylo poškozené vrtné zařízení, takže k odběru vzorků a jejich návratu na Zemi nakonec nedošlo.

Luna 24
Start 9. srpna 1976. Třetí automatický odběr vzorků. 18. srpna sonda přistála v jihovýchodní části Moře hojnosti. Během měsíční noci byly z hloubky přes dva metry odebrány vzorky měsíční horniny o hmotnosti 170 gramů. Návratové pouzdro přistálo 22. srpna v Západní Sibiři.
    




I když se na rok 1977 plánovalo vypuštění dalšího vozidla Lunochod, byl celý program Luna koncem roku 1976 v tichosti ukončen. Program velmi nákladný a stál zhruba jednou tolik co mise Apollo.

 

Zdroj:

http://mesic.astronomie.cz/Mise/luna.htm