Jmenuji se Petr, je mi 22 let a od září 2015 studuji obor Geologie (badatelství) na Masarykově univerzitě v Brně. Můj zájem o přírodní vědy, touha po fotografování a jiné koníčky s tím související mne dovedly k založení tohoto webu, který považuji za své celoživotní dílo. Své fotografie zde doprovázím textem a snažím se tak lidem ukázat nejrůznější střípky přírody a univerza a snad tím i ukázat přírodu v takovém světle, v jakém ji vidím já.

    Když jsem byl v předškolním věku, naše rodina neměla žádný počítač. Běžnou součástí našeho života byly noviny a časopisy. Skoro každý z nás nějaké vyhledával. V této době mne neuvěřitelně bavilo všechny časopisy a noviny prohlížet a své oblíbené obrázky a texty vystřihávat a vlepovat si je do různě nadepsaných sešitů. Myslím, že tak to všechno začalo. V budoucnu pak nastal zvláštní moment - objevil jsem sešit, který byl nadepsaný takto: Astronomie, Petr Hykš, 4. ročník.

    Když jsem tímto sešitem listoval, jako bych se vrátil zpět do dětství. Byly zde na několika stranách velmi pěkné grafiky planet, ilustrace jejich vnitřního složení a jejich základní fyzikální charakteristika. Každá stránka byla polepena články z nejrůznějších novin a časopisů – vzpomínám si např. na článek o mysteriózní bouři na Saturnu ve tvaru šestiúhelníku, která v té době byla velkou záhadou. Byla zde i stránka věnovaná Slunci, zatměním a černým dírám. Pokud jsem se někdy o nějaký vědní obor zajímal, byla to právě astronomie.

    V budoucnu jsem na tuto ruční práci navázal psaním tohoto webu. Zjistil jsem, že vše je mnohem přehlednější a jednodušší, než dělat vše na papíře (hlavně co se editace týče) a poznal jsem, že snad neexistuje lepší způsob, jak vytvářet vlastní přehledný sešit, než právě pomocí internetových stránek. I skrze tyto stránky jsem se naučil základům astronomie a své znalosti pak uplatnil např. při získání certifikátu znalce hvězdné oblohy na brněnské hvězdárně, což mi později jistě pomohlo zajistit si pozici na nedaleké hvězdárně, která se tou dobou zároveň dočkala rekontrukce a obnovení provozu. V tuto dobu jsem již studoval na vysoké škole - nikoli astrofyziku, ale geologii. Toho však v žádném případě nelituji, neboť právě studium geologie mi umožnilo podívat se na planety a měsíce sluneční soustavy jiným pohledem.

    Ve chvíli, kdy jsem měl k dispozici svůj první dalekohled, odkryl se mi zcela jiný svět. Obrazy, které jsem spatřil v dalekohledu, mne fascinovaly natolik, že téměř okamžitou reakcí bylo pokusit se nějak podělit s ostatními o to, co jsem v dalekohledu viděl. Vydal jsem se cestou fotografování. Nejvíce mne od začátku fascinoval Saturn se svým úchvatným prstencem a měsíční krajina, na které lze kromě kráterů a moří spatřit ještě celou řadu dalších geologických útvarů - a tak se ze mne stal amatérský astrofotograf.

lunar_mountains__updated__by_flanker_27-d7ff5wg

Měsíc v první čtvrti. Na výřezu jsou dobře patrná měsíční pohoří v okolí Moře dešťů.
 
 
 
 
 

Studium geologie má s astronomií mnoho společného - např. planetologii. Musím říct, že v současné době mne tento obor fascinuje snad nejvíce ze všech. Možná je to tím, že již o geologii něco vím, ale stavba těles sluneční soustavy pro mne stále zůstává něčím neuvěřitelným, podivným a překvapujícím. Do tohoto oboru zapadá ještě jedna z celkem tří přírodních věd, o které se zajímám - meteorologie. 

    Hlubší zájem o meteorologii ve mě probudila kamarádka v roce 2013, která mi poslala její fotografie bouřkového oblaku, kterému se odborně říká cumulonimbus. Povedlo se jí zachytit sekvenci snímků, které od sebe dělilo jen několik málo vteřin. Když jsem si potom fotografie prohlížel, bylo vidět, jak se postupem času oblak vyvíjí a roste a to mě fascinovalo natolik, že jsem se začal o vývoj a klasifikaci oblaků zajímat a později je také fotografovat. Začalo to samozřejmě tím, že jsem se snažil všude najít oblak cumulonimbus. To se mi nakonec v létě 2014 povedlo a od té doby jsem si tato oblaka zamiloval.

Cumulonimbus capillatus incus (panorama)

Pozoruhodnost těchto oblaků tkví v tom, že se jedná o nejmohutnější oblaka na Zemi. Zatímco základna bouřkového oblaku je relativně nízko nad povrchem, jeho nejvyšší část (kovadlina) se nachází u horní hranice troposféry (tropopauzy) a lokálně může zasahovat až do stratosféry. Tam se oblak začne rychle rozšiřovat do okolí. Ve skutečnosti byl tento oblak tak široký, že se mi nevešel na displej fotoaparátu. 
Jedná se o panorama složené z několika fotografií.
 
 
 
 

Dnes fotografuji v podstatě všechny druhy oblaků, ale také halové jevy a jiné atmosférické jevy. Jistou dobu jsem působil jako redaktor u firmy pocasicz.cz. Tato práce mne naučila každý den kontrolovat oblohu a uvažovat o vývoji počasí. Dva z mých snímků oblaků jsou součástí nejnovějšího vydání internetového atlasu oblaků Světové Meteorologické Organizace WMO. Aktivně také pozoruji a fotografuji bouřky a bouřkové doprovodné jevy. Snad nejúžasnějších 5 hodin mého života bylo při fotografování supercely v roce 2016.

 

Supercell + ISS (edited)

Fotografie supercely nad Kyjovskem z roku 2016, desátá hodina večerní.
Na půlminutové expozici je kromě hvězd zachycen i přelet mezinárodní kosmické stanice ISS.

 
 
 

Biologii se na tomto webu věnuji spíše okrajově. Rád vyrážím do přírody fotografovat hmyz, pavouky a jiná zvířata. Bylo by jistě zajímavé zabývat se zde i stavbou živočišných a rostlinných buněk a nabídnout i fotografie z mikroskopu, ale tak daleko jsem se nikdy nedostal a musím se přiznat, že biologii ani organické chemii moc nerozumím. S biologií mě spojuje především paleontologie - věda o dávných organismech, které obývaly naši planetu. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřil na paleontologii svrchní jury na Hádech u Brna a splnil si tak svůj dětský sen, stát se alespoň na malý okamžik paleontologem. Dinosaury jsem sice neobjevil, ale našel jsem mnoho žraločích zubů a také zub plesiosaura, který bude brzy uložen v Moravském zemském muzeu.

Stepník rudý (Eresus kollari) ♂

Samec stepníka rudého - v ČR vzácný, ohrožený druh pavouka.

Během jedné hodiny jsem na lokalitě Váté písky našel tři jedince, 22. září 2017.

 

 

 

Geologii se zde věnuji čím dál víc. Můj zájem o tuto vědu podnítily dvě kamarádky - díky jedné jsem začal kameny sbírat a díky druhé pak geologii studovat. Během mého studia se moje geologická sbírka postupně rozrůstala i o vzorky zkamenělin, hornin a různých struktur a všechny své nálezy jsem se snažil fotografovat a tvořit tak zároveň i jakousi sbírku virtuální. Studium geologie mi umožnilo dívat se na tento svět očima geologa. Díky tomu vznikly některé velmi zajímavé snímky např. při geologickém mapování východního břehu dalešické vodní nádrže nebo při studiu horninových výbrusů v rámci kurzu polarizační mikroskopie. Podobně jako v případě mého prvního pozorování dalekohledem mne polarizační mikroskopie okouzlila natolik, že jsem se o úžasné věci, které jsem v mikroskopu viděl, pokusil podělit s ostatními lidmi. Uchvátily mne zejména nesmírně pestré interferenční barvy, které vznikají díky fyzikální vlastnosti některých minerálů - tzv. dvojlomu. Alba čítající několik stovek podobných fotografií slouží zároveň jako výborný studijní materiál i pro zahraniční studenty.

Microcline (30 µm thin section, XPL)

Mikroklin v interferenčních barvých. Řadí se do skupiny živců - nejhojnějších minerálů zemské kůry.

Poněkud psychedelický obraz je umocněn zákonitým kolmým srůstáním krystalů mikroklinu.

 

 

Sami jste si již jistě všimli, že nedílnou součástí mého života je fotografování. Dle mého názoru jde o jedinečný způsob, jakým můžeme poznávat svět kolem nás. Spíše než věnovat se vědě mne baví vědu popularizovat. Snažím se na svých fotografiích ukázat i něco ze světa vědy. Většinu mých fotografií najdete na této stránce na flickru, kde jsou snímky dostupné v plném rozlišení a to pod licencí creative commons - což znamená, že je s uvedením autora (a s uvedením zdroje pomocí internetového odkazu) smíte použít pro jaskékoli vlastní nekomerční účely.